Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Pod kanadskou taktovkou
- Podrobnosti
- Jiří Novák,
- 21. Listopad 2008
- Zobrazeno: 2433
Snem většiny hráčů, kteří se rozhodli pro kolektivní sport, je dříve či později zkusit zahraniční angažmá. A byl to samozřejmě i sen můj, který se v roce 1999 začal naplňovat. Na stůl se mi dostala nabídka francouzského klubu Paris Volley. Moc jsem toho o svém budoucím zaměstnavateli nevěděl, nicméně ty informace, které se ke mně dostaly, byly vesměs velice pozitivní a tak jsem s podpisem neváhal. Po ME 1999 ve Vídni jsem zabalil pár tašek a vydal se na cestu pln obav a nervozity. Přeci jen to byl velký skok do neznáma. Zbytečně! ... (Foto: Jiří Koliš)Druhým osvětlením nastolené cesty byl trénink, při kterém si dva Frantíci spletli cvičení se zábavou. Trenér zastavil trénink a všichni kromě jich dvou začali běhat ode zdi ke zdi. Jeho myšlenkou jim bylo ukázat, že tým za jejich chyby či lehkomyslnost při plnění daných úkolů jednou může tvrdě zaplatit a na druhou stranu je připraveno se za ně obětovat ve společný úspěch. Obětovat ve smyslu udělat vše proto, aby jim v těžkých chvílích dokázalo svou soudržností pomoci. Výsledek se dostavil okamžitě a přál bych Vám vidět jejich kyselé otevřené huby. Od té doby byli ti dva jedni z prvních, kteří si pro ostatní dokázali rozbít bradu o palubovku. Dnes jsou to jedni z nejlepších evropských hráčů na svém postu. Žádný dům nemůže stát bez pořádných základů. Později mi trenér potvrdil, že pro dlouhodobý úspěch našeho družstva byly tyto dva měsíce nejdůležitější. Potřeboval nás individuálně poznat a zároveň každého z nás přesvědčit o cestě, kterou se tým bude ubírat a která bude jeho největší zbraní v boji s ostatními. A ať už k tomu použil jakýkoliv způsob, jím nastolená cesta byla správná, dosažené výsledky byly hlavním důkazem. Do té doby bylo nemyslitelné, aby francouzský tým porážel kluby za slavné italské A1. Schválně píšu porážel, protože za dobu jeho působení (1999-2003) jsme v oficiálním zápase s Italama snad neprohráli (tady nechci kecat, snad mě paměť neklame). Jednou z odpovědí na otázku „Proč tomu tak bylo?“ byla slova jednoho z hráčů italského Trevisa po naší výhře v Lize Mistrů 2001 (Paris – Treviso 3:2). Odpověděl : Možná jsme nejlepší družstvo v Evropě, ale Vy jste vyhráli, protože jste tým. Tým, ve kterém se jeden obětuje pro druhého. Tým, který jde za filozofií svého trenéra a věří ve společný úspěch. Dnes na Vás naše družstvo plné samých individualit nestačilo. Tím jsem se přesvědčil (nejen lidsky, ale i výsledkově, i když to výsledkové přesvědčení přišlo daleko dříve), že není nejdůležitější mít v družstvu jen samé excelentní hráče, ale daleko důležitější je, aby byli všichni na stejné lodi a věřili ve společnou práci. Je jasné, že bez určitého hráčského materiálu takových výsledků nelze dosáhnout. Setkal jsem se v mé hráčské kariéře se spoustou hráčů z různých evropských či světových zemí, nicméně mentalita mých kanadských spoluhráčů ve mně zanechala jen kladné lidské i sportovní vzpomínky.
I když jsou mé trenérské zkušenosti takřka nulové, jestli se jednou poštěstí (a mám velkou chuť své zkušenosti předat dál), rád bych cestu, která mě dostala na sportovní vrchol použil v praxi.
Nesmím opomenout, že i na náš tým se dostavila tzv. „výsledková únava“. Po dvou letech, kdy přicházela vítězství ve všech hraných soutěžích (liga,pohár,evropský pohár), jsme se dostali do motivačních problémů. Základ týmu se tři roky skoro neměnil. Po vítězství v Lize Mistrů nemohl náš klub konkurovat nabídkám věhlasných evropských klubů a tak přicházela logická obměna hráčů i trenéra. Jak se ale dnes můžete přesvědčit, vítězný duch v našem družstvu Paris Volley zůstává.
RSS
Plně souhlasím !!!
Plně souhlasím s panem ja. Většina příspěvků našich hráčů mě uklidňuje v tom, že Český volejbal má do budoucna svůj lidský potenciál.Doufám, že se podaří vytvořit předpoklady pro zapojení současných aktivních hráčů v rolích trenerských,manaž erských i funkcionářských, protože nutně potřebujeme novou krev. Český volejbal potřebuje lidskou transfúzi.Citace
omluva
Drive v nasich mladych letech jsme proti sobe odehrali par zapasu a vzdy jsem si tak nejak myslel, ze jsi kreten. To malo, co o tobe v posledni dobe z tvych clanku poznavam me vsak utvrzuje v domnence, ze tim kretenem jsem byl spise ja. Prijmi prosim mou obri omluvu za muj tehdejsi ukvapeny nazor na tebe.Citace
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec