Jakub Novotný o svém působení v nejlepších evropských ligách

Podrobnosti

Jakub Novotný,

22. Říjen 2007

Zobrazeno: 5938

Deset let se věnuji profesionálně volejbalu. Za tu dobu jsem navštívil 3 cizí země a hrál 4 zahraniční ligy (někteří říkají, že je to moc a že bych se měl usadit - třeba to jednou přijde). FRANCIE, ITÁLIE A1 a A2, ŘECKO. Dovoluji si tvrdit, že všechny tyto soutěže patří k nejlepším v Evropě. Koneckonců se dnes volejbalová Evropa neuvěřitelně vyrovnává, jak v ligových, tak reprezentačních soutěžích (důkazem je poslední  ME, nebo poslední Final Four Champions League). Kdo si toto nechce připustit, tak by si měl uvědomit, že mu tak o 4-5 let ujel vlak... (Foto:soukromý archiv)

Deset let se věnuji profesionálně volejbalu. Za tu dobu jsem navštívil 3 cizí země a hrál 4 zahraniční ligy (někteří říkají, že je to moc a že bych se měl usadit - třeba to jednou přijde). FRANCIE, ITÁLIE A1 a A2, ŘECKO. Dovoluji si tvrdit, že všechny tyto soutěže patří k nejlepším v Evropě. Koneckonců se dnes volejbalová Evropa neuvěřitelně vyrovnává, jak v ligových, tak reprezentačních soutěžích (důkazem je poslední  ME, nebo poslední Final Four Champions League). Kdo si toto nechce připustit, tak by si měl uvědomit, že mu tak o 4-5 let ujel vlak.

Strávil jsem tam čtyři roky. Nádherná země, hrdí lidé, život na úrovni. Jazyk = masakr. Na začátku mi připadalo nemožné se naučit třeba jen nadávat francouzsky. Chrochtání, chrčení a hlavně obrovský rozdíl mezi mluveným a psaným slovem. Kdybych první dva roky nehrál v klubu s Martinem Demarem, který francouzsky uměl, tak bych si dlouho neřekl ani o bagetu v krámě. Ještě dnes si uvědomuji, jak musel být otrávený, když jsem se ho přibližně 1000 krát denně ptal, jak se co řekne, proč to říkají  tak a ne onak, atd.. Pomohlo mi i to, že Francouzi moc anglicky nemluví. Ne, že by neuměli, ale moc se jim nechce. Naštěstí je francouzská liga velmi otevřená, takže je tam spousta cizinců (může jich být až sedm na hřišti). A cizinci drží většinou jakž takž spolu (a to i co se týče jazyka). Úroveň ligy je velmi vysoká. Pamatuji si, jak jsem před osmi lety přišel do Francie z Ustí nad Labem s mistrovským titulem. Byl jsem mladý hejsek a myslel jsem si, jak to tam celý vymlátím. Jak jsem potom koukal, když jsme první čtyři zápasy prohráli a to ne s favority. Liga je vyrovnaná, hodně technická a hlavně se hraje s minimem chyb. Kvalita francouzské obrany, mezihry a vykrývání je známá snad všude. Francouzská liga trpí bohužel nedostatkem těch největších mlátiček, které bohužel kvůli penězům odcházejí často jinam, to je ale ve Francii nahrazováno velkou disciplinovaností ve hře. I diky tomu se kluby s někdy daleko menšími rozpočty dokážou pravidelně prosazovat v Evropských klubových pohárech. Mezi nejlepší, nejbohatší a nejznámější  kluby v zemi patří Paříž, Tour, Cannes, Poitiers a Tourcoing. Zajímavostí je, že Tourcoing, jediný z nich, nemá ještě francouzský titul, i když se o něj už minimálně deset let snaží. Někteří volejbalisté si dělají srandu, že je to tam zakletý, že tam ligu nevyhrajou nikdy. Hrál jsem tam jeden rok a i tenkrát jsme skončili klasicky druzí. Prohráli jsme ve finále 1-2 na zápasy a 2-3  ten rozhodující. Super je ve Francii cestování, noční to můra každého profi sportovce. Na rozdíl od Itálie nebo Polska, kde strávíte polovinu života v autobuse na dálnicích, tak tady se buď lítá nebo jezdí TGV. Pohodlné a hlavně rychlé.

V Itálii je to super. Mám tu zemi nejraději ze všech, kde jsem byl. Mám rád jazyk (naučil jsem se ho hned, po francoužštině to bylo neuvěřitelně jednoduché), kuchyni, auta, ženský (i když se na ně smím jen dívat), prostě mi ta země sedla. Taky jsem brečel, když jsem se pakoval do Polska. Lidi jsou v pohodě, pečují o sebe a uměj se bavit. Umění bavit se ovšem neznamená, se každou neděli po zápase vylejt jak žok po 2 litrech vodky. A to, že o sebe pečují, myslím doslova. Když  jsem začínal v A2, tak jsem jako správný český, smradlavý chlap někdy absolutně nestíhal. To, že v šatně a ve sprše všichni mají pantofle - ok. To, že jsem první dva měsíce byl jediný, kdo v šatně neměl fén je taky ještě jakž takž normální. Ale když na mě tři frajírci vytáhli po trenálu žehličku na vlasy s tím, že se jim moc kudrnatí a že si je chtějí srovnat, tak to už na mne bylo moc.
Druhá liga má 16 týmů. Do A1 postupují 2. První po základní části přímo, druhého určuje tříkolové play-off. Plus se hraje italský pohár A2. Takže hráče čeká  asi 35-40 zápasů. Liga je opět vyrovnaná, družstva můžou mít 3 cizince (dřív mohli mít jen 2). Jelikož většina těch nejlepších Italů je v A1, tak  veškerou tíhu zápasů mají obvykle na bedrech cizinci. Právě extrémní fyzická náročnost a velká zodpovědnost dělá z A2 velmi těžkou soutěž.  První, co jsem se dozvěděl já, bylo, že si musím zvyknout na 50 - 60 nahrávek za zápas a smečování ze všech pozic proti dvojbloku a trojbloku. Řekli mi ale, že mám super nahravače, který hraje rychle a abych se ničeho nebál. S hrůzou jsem pak zjišťoval, že rychle znamená kopec a kopec znamená brutální svíce pod strop. A stěžovat si moc nejde. Cizinci, co fňukají moc dlouho v A2 nevydrží. Týmy se v lize neustále mění. Jednak sestupují každý rok čtyři a jednak je každý rok několik klubů, které zbankrotují či předčasně ukončí činnost. Což v rozjeté lize na psychické pohodě nepřidá. Někdy to dopadne dobře, někdy jsou z toho veliké problémy. Klub, kde jsem jeden rok hrál, přestal platit a zkrachoval, ale dohráli jsme soutěž a pan prezident vše doplatil. Sice to trvalo dva roky a musel  prodat půlku majetku, ale zvládl to. Znám hráče (i starší), co se o výplaty soudí ještě dnes. Samozřejmě se nedá v druhé lize očekávat stejná návštěvnost jako v první, ale i tak se lidé chodí bavit. Haly, kde se hraje jsou často daleko menší, spíše takové kůlny, ale bývají většinou plné. Navíc kluby jsou někdy opravdu v malých vesnicích, takže adrenalinu je dost. Několikrát jsme jako hosté vyhráli na hřišti soupeře a spolu s rozhodčími měli co dělat, aby nám nespokojení “tifosi“ nerozmlátili kokos.

1. ŘECKO

Avrio malaka. Fráze, kterou si zapamatuje každý, kdo stráví v Řecku aspoň měsíc.  Znamená to něco jako “maňana“  ve Španělsku, nebo “zejtra vole“ v Čechách. Lidé v Řecku jsou veselí, otevření ale strašně nevyzpytatelní. Říká se, že pokud po nich něco chcete, musíte být velmi neodbytní až vlezlí. Taky se o nich říká, že si myslí jedno, říkají druhé a dělají třetí. Hrál jsem rok za jejich nejslavnější klub PANATHINAIKOS a vše můžu jen potvrdit. Jak v obyčejném životě, tak ve volejbale. Příkladů mám mraky. Na konci měsíce si každý den říkáte o výplatu (protože si vůbec nejste jistí, jestli nějakou uvidíte) a manažer klubu - popřípadě dokonce prezident - vás ujišťuje, že je již dávno na účtu. A to s pohoršeným výrazem na tváři. Samozřejmě, že to tak není. Odpověď zní, čekat do zítřka, zítra peníze určitě budou. Tak to běží několik týdnů a pak vám vítězoslavně oznámí, že peníze konečně jsou, ale jen cash a to v 10 eurových bankovkách a že si pro ně musíte sami zajet přes celé město do “speciální pokladny“. A s igelitkou. Nebo jsme prohráli zápas v lize (navíc ten, co jsme prohrát neměli) a v médiích běží po dva dny zprávy, že to někdo odnese a pravděpodobně to bude Jakub Novotný. Trenér a manažer tvrdí, že je to absolutní nesmysl a že jediný, kdo by mohl odejít předčasně je spoluhráč Petr Pláteník.  No a nakonec je vyhozen trenér a zároveň klub předčasně ukončuje smlouvu s nahravačem Zapletalem. I když ten hrál ze všech nejlépe. Ale hlavně, že se  hraje  dál. Liga je jednoduchá - nevyrovnaná.  Čtyři super týmy a pak nic.  Cíl pro Panathinaikos, Olympiakos, Iraklis a Paok je jen jeden - TITUL.  Nic jiného sponzory, prezidenty a diváky silné čtyřky nezajímá. A jakmile si bafuňáři usmyslí, že jejich klub na titul asi nedosáhne, začnou  jednat. Proto také za mého působení v Aténách, klub vyměnil 2 nahrávače a 3 trenéry. Ani jsem pak už nevěděl, jak se dotyční vyměnění jmenujou a nakonec jsme stejně skončili třetí.  Ostatní družstva jsou o poznání slabší a do hry o přední místa víceméně nezasahují. Řečtí manažeři mají rádi  hráče s velkým fyzickým potenciálem. Hlavní je umět tvrdě útočit a servírovat. Na nevynucené chyby už se tak nekouká. Navíc přední kluby chtějí většinou velká jména. Celou ligu dvakrát do roka  okořeňuje derby. Kdo nezažil, neuvěří. Panathinaikos proti Olympiakosu, zelení proti červeným. Je to jak na fotbale: absolutně vyprodáno, policejní těžkooděnci v hale, celé Atény v tranzu. Do haly smí vždy jen fandové domácího týmu (hosté jsou drženi venku), takže si energii vybíjejí na týmu hostí. A někdy dost nevybíravě, proto ta policie. Poprvé v kariéře jsem při tom viděl odpálit v hale několik dýmovnic. Je zkrátka vidět, že se o derby zajímají i fotbaloví fanoušci. Výhodou  řecké ligy je, že pět nebo šest týmů z deseti je v Aténách, takže je méně cestování. Jazyk je nesrozumitelný a jelikož není ve světě moc rozšířený, tak se ho málokdo učí. Pořádně ho z cizinců umí snad jen “Boco“ Kravárik, ale to už je stejně Řek. Já jsem se naučil “jsem unavený, peníze a nemluvím řecky“.

1. ITALIE A1

Nejlepší liga. Poslední dobou se mluví o tom, že ji ostatní ligy kvalitou dohánějí (hlavně Rusko, Polsko, Francie). V Rusku jsem nebyl, ale pokud můžu mluvit ze svých zkušeností, tak  je co dohánět.  Nejlepší hráči (jak bombeři, tak techničtí), kvalitní trenéři (a to nejen u předních týmů), největší rozpočty (což dnes bohužel rozhoduje), velká tradice v profesionalitě všech zúčastněných (opět souvisí s penězi a s velkou nabídkou hráčů a trenerů), posilovna, která je vždy o krok napřed atd. Nemá cenu to dál rozvádět. Zajímavé je třeba ale to, jak se každý rok hádá asociace klubů s italskou federací o počtu cizinců v týmu a na hřišti.  Asociace klubů, což je takový italský AVOK, ovšem daleko jednotnější a díky tomu mocnější, chce mít samozřejmě kvótu co nejvyšší. Federace naopak logicky kvůli reprezentaci chce, aby v nejlepší lize světa hrálo co nejvíce Italů. A tak se každý rok handrkují a handrkují jako klasičtí taliáni. Nakonec se však vždy nějak dohodnou. Také vliv profesionálních agentů je v A1 daleko větší, než jinde. Ještě před několika lety bylo v lize pár agentů, kteří hýbali s naprostou většinou přestupů a v podstatě oni tvořili týmy tím, že prodávali celé pakety hráčů. Dnes je situace lepší, ale i tak bez agenta málokdo sežene v A1 práci. Liga má 14 družstev a první může kdykoli prohrát s posledním. To vyžaduje absolutní soustředěnost na jakýkoliv zápas a odvádí to často koncentraci od evropských poharů.  V Perugii se nám to několikrát stalo. S pohárama souvisí ještě jiná věc. Molten. Celá Evropa - plachtící mikasa, ale Ialie – molten, který víc sedí. A pak přijdou evropské poháry a  místo volejbalu se hraje na přihrávce baseball. Ale vymluvit si to nenechají. Lidi chodí často a chodí jich hodně.  V rozmezí tři až pět tisíc, podle zápasu. Na ligu víc, než na poháry. Nemlátí se, ani nesedí při zápase jak pecky. Tak akorát něco mezi. A také je na co koukat. Kluby sestavují družstva tak, aby byla v nejlepší lize konkurenceschopná, což znamená mít kvalitně obsazené všechny posty plus lavičku. Když jsem hrál v Perugii, byl jsem druhé účko, třetí smečař byl nynější mistr Evropy a  v týmu bylo 7 reprezentantů. Stejně jsme skončili osmí. Celkově bych řekl, že každý hráč, který bude patřit k nejlepším v prvních třech zmíněných ligách má reálnou šanci dostat se do té čtvrté (italské). 

---

RSS

Jindra (04.08.2008 (08:21:16))

No no,no,no,Prezid ente. Ale máš pravdu,jeho článků by fakt mohlo být víc,jsou zajímavé a mají šmrnc.Citace

prezident planety zeme (10.05.2008 (03:17:01))

Je to nejvetsi buh z celyho bozstva!!!! PATEK je buh!!!!!!!!!!!! !!!!!! NEJLEPSI NA SVETE. MISTR SVETA AMOLETA! A TAKY JE STRASNE KRASNEJ A CHYTREJ A VTIPNEJ A MOC A MOC BOZSKEJ!

PenE Hanik - vice clanku od PANA BOHA!!! PROSIME!!

Diky,
Pan PrezidentCitace

Martina (05.12.2007 (17:43:30))

Nadpozemské stvoření Je to prostě bůh. Strašně ho obdivuju. Dala bych nevím co za jeho podepsaný dres.Citace

anna.n (09.11.2007 (19:19:52))

anna.n asi tomu nebudete verit...chodim na 8 zš v sokolove
moje učitelka se jmenuje zdenka novotna..
a její sin hraje volejball...je to náhoda?
(jesti mi neverite tak se kouknete na:www.8zsso.cz>zamestnanci skoly>4.A. a jméno učitelkyCitace

romulus (23.10.2007 (21:19:33))

Je to drak Pátek je borec! Ten jeho článek se dobře četl :)Citace