Tam na východze …

Podrobnosti

Ivo Dubš,

11. Červenec 2008

Zobrazeno: 2123

Sedím v Košicích na letišti a čekám na letadlo do Bratislavy. Musel jsem kvůli jedné radioaktivní dodávce šrotu do místní obr ocelárny US Steel (mimochodem jedná se o výjimku, aby čtenář nenabyl dojmu, že je to něco běžného, a to velmi vzácnou v našich končinách…) jedné z našich dceřinných společností podstoupit tuto strastiplnou cestu, ve 4 ráno z Brna do Bratislavy autem, pak letecky do Košic, abych stihl meeting v 9 hod (prostě ideální stav se podělit o dnešní dění). Pak následovala ještě inspekční cesta na provozy a sběrny v Košicích a Michalovcích. Košice – nic závratného, pouze na doplnění - k objektu jsou přilepeny slumy místní rómské komunity a to determinuje i chování místní ostrahy, již je nutné platit. Je to tvrdá realita... (foto: www.pankiv.cz)

Sedím v Košicích na letišti a čekám na letadlo do Bratislavy. Musel jsem kvůli jedné radioaktivní dodávce šrotu do místní obr ocelárny US Steel (mimochodem jedná se o výjimku, aby čtenář nenabyl dojmu, že je to něco běžného, a to velmi vzácnou v našich končinách…) jedné z našich dceřinných společností podstoupit tuto strastiplnou cestu, ve 4 ráno z Brna do Bratislavy autem, pak letecky do Košic, abych stihl meeting v 9 hod (prostě ideální stav se podělit o dnešní dění). Pak následovala ještě inspekční cesta na provozy a sběrny v Košicích a Michalovcích. Košice – nic závratného, pouze na doplnění - k objektu jsou přilepeny slumy místní rómské komunity a to determinuje i chování místní ostrahy, již je nutné platit. Je to tvrdá realita. Následují Michalovce, vedoucí je velmi příjemná paní a na závěr po vyjasnění spornějších bodů nás bere na oběd do místní krčmy, kterou vede a kde vaří její manžel. Je po obědě a většina zaměstnanců okolních firem si už zase musela vzít věci a s nechutí se vrátit do „roboty“. To byl prostor pro pana kuchaře, aby se nám přišel ukázat. Padesátník, který denně musí absolvovat několik koleček s místními štamgasty, nezřídka i vedoucími pracovníky a majiteli okolních společností. Pije se hlavně hruškovice – z Moravy (nemůžu zde dělat nikomu reklamu, tak jen řeknu že je od Vizovic). Prý za den padnou tak 3-4 láhve, a to celkem pravidelně. Prostě jiný svět. Po oťukání navzájem z něj začne padat, jak mu chybí soužití s Čechy, jak byl na vojně v Litoměřicích, kde se mu velmi líbil místní životní styl (bez povinné účasti na práci na latifundiích, jež je denním obrázkem i dnešního východního Slovenska) a pravidelné nenásilné pití piva večer po práci a zejména mu chybí kontakt s jazykem, který tak často slýchával a jež se moc líbí. Protože u „nás“ v Česku máme prý všechno lepší. Je pravdou že čepuje Staropramen, kofolu – oboje originál. Po mé námitce, že Jánošík u nás neběhal, nemáme Tatry a korbáčiky, mi odpověděl, že tím taky můj výklad skončil. A že prý jak to že to všechno tak dobře vím? Po pravdě jsem mu odpověděl, že jsem na Slovači nějaký ten pátek pobýval a na Bratislavu mám krásné vzpomínky. Na otázku „čo som to tam ako robil“ jsem se s ním podělil o svoji skrytou pravdu, že hrával za „poliše“ volejbal. V tu chvíli jak kdyby do něj hrom uhodil. Strnul, pozorně se na mne zadíval a povídá svojí ženě: kdo jsi říkala že přijede na návštěvu (nelze nazvat návštěvou v plném rozsahu, neb tyto provozy přece jen jsou daleko a byl jsem tam poprvé za 10 měsíců co pod naše uskupení patří…a pracovně). A na mne „jak se to vlastně jmenuješ?“ (ve druhém kole hruškovice)...opět po pravdě odpovídám svojí pravou identitou. A už mi letí v ústrety – já jsem to tušil když jsem to jméno zaslechl včera doma… Skončilo to několika koly hruškovice – obligátní, z čehož jsem se zúčastnil pouze prvního, neb jako řidiči je mi milejší si ponechat řidičský průkaz … Tak si prostě někdy říkám, že ta federace holt svoje kouzlo měla a lehce mne zahřálo u srdce, že i ten volejbal má svoje fanoušky a nikdy nevíte kdy na nějakého zasvěceného narazíte. A to jsem tam hrával před deseti lety…

V Košicích 2.7.2008        Ivo Dubš

---

RSS

Luboš Bednář (27.07.2008 (13:26:59))

Snina Měl jsem to štěstí, že jsem si zažil jak interligu s Duklou tak federální vojnu v Racku Pardubice, kde nás bylo 13 špagátů včetně kluků od Košic a Prešova. Při slovenské extralize žen jsem pro změnu při ranní nedělní procházce před hotelem ve Snině rychle zjistil za kolik je pivo. Zápasy ve Snině byly bouřlivé, ale korektní a po zápase pohoštění hodné králů. DíkyCitace

Zdeněk Haník (12.07.2008 (11:04:46))

Na východze 2 ... Musím přiznat, že moje zkušenost s "východniar i" byla rovněž zvláštně pozitivní. Jako trenér VKP Bratislava jsem zajížděl k zápasům do Prešova a Humenného (byli to nějtěžší soupeři ve slovenské extralize). Zvláště v Humenném na nás řvali a plivali z balkónu, ale v jejich náruživost i bylo něco poctivého a kouzelného. Když jsem se s některými (méně výbojnými) potom bavil, cítil jsem často přímost a dojemnou obyčejnost. V době, kdy peníze a moc na sebe berou převlek práva a pravdy, je to docela příjemné zjištění. ZHCitace

Tomas M (12.07.2008 (10:42:57))

u nas na vychodze u nas na vychodze sa akoby niekedy zastavi cas....ale ma to svoje kuzlo....ludia maju na seba viac casu....a bratov Cechov mame asi najradsej spomedzi vsetkych Slovakov...trimce šeCitace