Turnaj "století" ve Zlámané Lhotě

Podrobnosti

Nepravidelné články,

14. Květen 2010

Zobrazeno: 1238

Dopolední sluníčko poctivě zahřívalo pečlivě uklizenou náves. Se zjevným uspokojením tuto idylku sledovali tři vážení občané střediskové obce Zlámané Lhoty, shodou okolností všichni členové výboru místního kuželkářského oddílu, pohodlně usazení na zahrádce pohostinství „U Karásků“. Příjemný vánek si hrál s listy stoletého dubu a přinášel osvěžení, tak jako příjemně napěněné půllitry, rozestavěné před hosty hbitýma rukama hostinského Karáska. Všichni tři pánové si blaženě vychutnávali poslední chvíle pohody, protože zítra touhle dobou nebude na žádné posedávání čas.

Dopolední sluníčko poctivě zahřívalo pečlivě uklizenou náves. Se zjevným uspokojením tuto idylku sledovali tři vážení občané střediskové obce Zlámané Lhoty, shodou okolností všichni členové výboru místního kuželkářského oddílu, pohodlně usazení na zahrádce pohostinství „U Karásků“. Příjemný vánek si hrál s listy stoletého dubu a přinášel osvěžení, tak jako příjemně napěněné půllitry, rozestavěné před hosty hbitýma rukama hostinského Karáska. Všichni tři pánové si blaženě vychutnávali poslední chvíle pohody, protože zítra touhle dobou nebude na žádné posedávání čas.

Tak dlouho to trvalo, ale teď už nic nebrání Zlámané Lhotě, aby vstoupila na pole kuželkářské nesmrtelnosti. Putovní krajský pohár „O zlatou kuželku“ zítra poprvé zavítá na místní dráhy. Však to taky stálo nemálo úsilí a nebýt pana předsedy Vébra, tak se o tomto významném turnaji mohlo ostatním jenom zdát. Jeho kontakty na okrese a jeden spolužák v krajském kuželkářském svazu pootevřeli dvířka a už stačilo trochu diplomacie na loňském posvícení a vše bylo dokonáno. Nic nebylo platné Myslovákům, že potoupili do II.třídy, ani Borováci neměli šanci se svojí novou bukovou dráhou. Ze sousedního Ostružína na to šli chytře. Jakmile se začalo proslýchat, že pohár bude ve Zlámané Lhotě, ti nestydové přišli s návrhem na spolupořadatelství. Že se jedna dráha navíc bude hodit a že mají taky hodně zkušeností a tak dál. Jen ať si počkají, zvláště když se letos ohlásil i mnohonásobný krajský šampión Venca „Strike“ Polesný a ten nestartuje hned tak někde. Ale náš předseda řekl, že tady bude Polesný, ať to stojí, co to stojí, a tak tady taky je. Holt, předseda když něco řekne, tak to sedí. Fondy na to máme od té doby, co jsme ho prosadili do Nadace místní školy. Na tu dnešní mládež by to byly vyhozený prachy a obec by neměla žádnou prestiž. Ale už se nám smát nebudou až uvidí, co jsme schopni uspořádat za turnaj „století“.

Takové příjemné myšlenky se honili pánům hlavou a ani na chvíli je nenapadlo, jak rychle se situace může změnit. Najednou se za kostelem vynořil brunátný sekretář Janků, sotva dechu popadal, a rychle se přibližoval k sedící trojici. „Pánové, katastrofa, teď jdu od pana předsedy. Chtěl jsem s ním domluvit, že ho zítra vyzvednu a odvezu do sokolovny na zahájení turnaje a jeho paní, celá bledá, mi řekla, že pan Vébr zmizel.“ sípavě sděloval ostatním tu strašnou novinu. „Jak zmizel?“ nechápavě opáčil místopředseda Fousek. „No prostě se probudila a v posteli s ní nikdo nebyl.“ vysvětloval záhadu Janků. „Počkejte a přesvědčila se paní Vébrová, jestli včera neusnul v garáži, už se to přece několikrát stalo?“ ptal se hospodář Vaňousek, rozmrzelý ztrátou dopolední pohody. „Neusnul. Prohledala celý dům a pan předseda nikde, to je ale nadělení.“ úpěl sekretář se slzami na krajíčku. „Nesmíme propadat panice, jistě se pan předseda najde.“ uklidňoval všechny nejstarší člen výboru Ruda Vomáčka, který byl všemi uznávaný hlavně svou schopností nasměrovat kouli na dráhu i po dvacátém pivu a také se chlubil, že jeho dědeček se stal v roce 1931 kuželkářským župním přeborníkem a že to má v krvi. Jestli tím myslel kuželky nebo alkohol, už nikdo nevěděl.

„Při nejhorším si musíme poradit bez něho“, nastiňoval další postup. „Vy jste se snad zbláznil, člověče“ zakoulel očima Janků „takový turnaj bez předsedy, to snad ani nemůžete myslet vážně. Pokud by se jednalo o oddílový turnaj žactva tak snad, ale tohle nemůžeme zvládnout.“ vyrážel ze sebe přerývaně, až ostatní polekal, zda se nejedná o srdeční slabost. „To má pan sekretář pravdu, to jste zapomněl, že pokladna je u předsedy“ odhaloval nelítostnou pravdu místopředseda Fousek. „Také poháry a diplomy jsou u něho“ už jen nešťastně hlesnul Vaňousek. „Nechci malovat čerta na zeď, ale až se to dozví Venca Polesný, tak určitě nepřijede, na to vemte jed.“ přiléval oleje do ohně Janků. „Tak to nemůžeme připustit, musíme ho přece najít, vždyť by to ještě mohli přeložit do Ostružína.“ začal propadat panice i neohrožený Vomáčka.

Nad Zlámanou Lhotou se i přes krásné jarní počasí začaly stahovat hrozivé mraky. Všichni stáli jako opaření a krve by se v nich nedořezal. Najednou se za jejich zády ozval bodrý hlas „Chlapi jedno pivko by nebylo“. „Jéééé předsedo kde se tady bereš?“ překřikovali se pánové radostně jeden přes druhého jako školáci. „Ale nemohl jsem dospat, tak jsem se šel podívat do sokolovny zda, je vše na zítřek připraveno.“ odpověděl jim trochu udivený předseda Vébr. Všem spadl obrovský balvan ze srdce a po mučivých chvílích strachu se nadmuli oprávněnou pýchou, jejich výraz byl nad slunce jasnější „To máme ale předsedu!“

A TURNAJ BUDE !!!

---

Email

Jméno

Email

Název

Komentář 2000 Zbývá znaků

Antispam ochrana  

 Odeslat Reset