Zdánlivá maličkost

Podrobnosti

Jiří Zach,

17. Červen 2008

Zobrazeno: 2219

Soustředění juniorů a klasický trénink s dohrávkami. Trenérský zámysl byl jednoduchý. Potřebuji, aby smečaři hráli proti ucelenému dvojbloku. Zároveň potřebuji, abychom neustále přijímali dobře a tedy „za jedna“. Takže informace sdělená hráčům zněla zhruba takto: hrajeme normální hru, ale v útoku se smí po příjmu hrát jen jednička a normál do hlavního kůlu. Po vybrání míče se může hrát cokoliv. Blok je za dva body a nevynucená chyba - bere se bod. Po několika míčích jsem nevěřil svým očím. Ráno jsem s nahrávači absolvoval specializovaný trénink na nahrávku z pole. Vcelku to šlo a měl jsem radost. Jenže to jsme nahrávali z různých vzdáleností od sítě, po různých cvičeních, horších příjmech apod... (foto: www.pankiv.cz)

Soustředění juniorů a klasický trénink s dohrávkami. Trenérský zámysl byl jednoduchý. Potřebuji, aby smečaři hráli proti ucelenému dvojbloku. Zároveň potřebuji, abychom neustále přijímali dobře a tedy „za jedna“. Takže informace sdělená hráčům zněla zhruba takto: hrajeme normální hru, ale v útoku se smí po příjmu hrát jen jednička a normál do hlavního kůlu. Po vybrání míče se může hrát cokoliv. Blok je za dva body a nevynucená chyba - bere se bod. Po několika míčích jsem nevěřil svým očím. Ráno jsem s nahrávači absolvoval specializovaný trénink na nahrávku z pole. Vcelku to šlo a měl jsem radost. Jenže to jsme nahrávali z různých vzdáleností od sítě, po různých cvičeních, horších příjmech apod. Teď najednou měli nahrávači volit normál a jedničku po dobrém příjmu. Obrovský problém… Trvalo to celý set a teprve po důrazné domluvě se nahrávka zlepšila. Do té doby to byla hrůza. Mluvil jsem pak s nahrávači a sami přiznávali, že to pro ně byl obrovský problém. Mě to jen utvrdilo v tom, že nahrávači musí neustále pilovat samotnou techniku odbíjení. Taktika je jedna věc, ale technika nahrávání musí být neustále rozvíjena a to v mnoha různých polohách. Pro nahrávače pak také jasné ponaučení. Nahrávku z místa do normálu hráli v dobách, když svoji kariéru jako nahrávači začínali. Pak tento typ nahrávky používají při začátku rozsmečování. Jenže v utkání je vše jinak a hráči si vyžadují lepší nahrávku, protože jim v tom soupeři vadí svým blokem. Při rozsmečování takový tlak na kvalitu není a bohužel musím konstatovat, že v tomto jsou nahrávači v juniorech naprosto čeští. Prostě to nahrají a až tolik je nezajímá, jak přesná je nahrávka. To hlavní přeci teprve přijede – střelba, pak hra. Jenže problém je právě v tom, že nahrávač musí být svým způsobem pedant. Protože leckdy závisí osud týmu víc na přesnosti, než na jiných atributech, ať už taktických nebo třeba rychlostních. Přesnost je pro nahrávače naprosto nutnou vlastností a bez ní se ve velkém  volejbale neobejde. Přesnost musí být ve všech typech nahrávky a při všech tréninkových činnostech.Z toho není úniku a řada nadějných nahrávačů nedosáhla na vrchol právě proto, že uměla hrát dobře takticky a třeba i rychle, ale nepřesně. Předem upozorňuji, že rychlost neznamená nepřesnost. Nahrávač musí být přesný, jak v „normálu“ tak i v rychlé nahrávce.

V Příbrami 17.6. 2008        Jiří Zach