Mé pohledy na diskuse nedávných dnů.

Podrobnosti

Dr. Petr Juda,

18. Leden 2012

Zobrazeno: 789

V posledních diskusích, kdy jsem se vyjadřoval negativně k neustále opakovaným požadavkům na vytvoření návodů, jak trénovat jednotlivé činnosti, se objevil požadavek (podle známého pravidla nejlepší obrana je útok) zveřejnění toho v čem zaostává česká juniorská reprezentace za okolním světem. Mimochodem všechny pokusy o stručné a jasné formulování, jak trénovat přihrávku, se zatím rozbředly někam a nepokračuje se v nich. Navíc jasné formulace, i s vyvarováním se a nápravou všech možných chyb, byly přehledně a jednoduše uvedeny v knihách Volejbal 1 a Volejbal – viděno třemi. Nic lepšího není ani v zahraničních knihách (hlavně amerických a italských), jejichž „po domácku dělané“ překlady zanechal po sobě v roce 2007 zesnuvší Václav Císař.

Další požadavek, co by měl umět žák, kadet, junior opouštějící svou věkovou kategorii, je také a celkem podrobně zodpovězen v knize Volejbal 1. Takže pokud se chce pro nové adepty trenérství něco připravovat, tak je mnohem lepší pořídit jednoduché výtahy z těchto knih, než zase napsat novou, jasnější a přehlednější. Protože, kdyby se někdo o to skutečně pokusil, téměř stoprocentně vím, že hned první reakce budou, že je potřeba vytvořit ještě něco jednoduššího a přehlednějšího. Kdysi vznikly dvě publikace o sportovní přípravě ve volejbalové přípravce doplněné o desítky vzorových tréninkových jednotek a výsledek nebyl žádný nebo dost negativní. I když možnost ohlasů na současné úrovni byla značně omezená. Proto jsem tak neodbytný v tom, že tato diskuse je naprosto zbytečná a že je to jenom dokazování toho, že moc jako trenéři nestudujeme, abychom mohli své poznatky a zkušenosti předávat dál. A schováme se za jednoduchý a průhledný trik nedostatku studijního materiálu. To je to neustálé vymýšlení své „Pythagorovy věty“, která je již dávno zformulována. Od ní se musí člověk odrazit a ne k ní dospět. To je ztráta času. Já si myslím, že pouze osvětou mezi sebou jsme v současné době schopni zlepšit odbornou úroveň trenérského „cechu“ a ničím jiným. I když respektuji pokusy o zkoušení trenérů při nově zaváděných certifikacích. Neuznávám moc právě požadavky o psaní dalších a dalších knih. Napsat knihu není vůbec žádná legrace. Ono je těžké napsat i pár jasných zásad a formulací např. právě o přihrávce, jak bylo patrné v diskusích, natož knihu. Ale o té reprezentaci se zmíním, protože je to téma, které zabírá v mé volejbalové části hlavy největší místo. Na povzdech cit.: „ Je škoda, že jako mládežnický trenér nevím, jaké má trenér juniorské reprezentace problémy s technikou svých svěřenců a jaký je jeho názor na to, na co se u mládeže zaměřit.“ Na to je zčásti jednoduchá odpověď: „ Trénujte všechno, bez speciálního zaměření na jednu činnost.“ A přesto to nestačí. Mnozí namítnou, že se snaží trénovat všechno, ovšem od samého začátku vidí rozdíly ve vykonávání jednotlivých činností. Smečař rád smečuje, ale přihrávku nepovažuje za tolik důležitou. Navíc, když v žákovském věku se podává jen lehce a ona přihrávka tohoto lehkého podání mu nedělá moc velké potíže. Také se nedbá moc na přesnost přihrávky, protože se zase tak rychle neútočí. To se všechno sčítá a výsledkem je neztotožnění se s přihrávkou tak, jako např. se smečováním. S tímto „defektem“ jde dále. Potom se zkvalitní podání (možná) a ejhle, kde je alespoň ta lehce nepřesná přihrávka. A už to jede. Proto zřejmě máme přihrávajících smečařů jako šafránu. U neútočících přihrávačů (kterých je mnohem méně) je to trochu jiné. Zde to často bývá „z nouze ctnost“. Psal jsem posledně, že největší rozdíl mezi námi a Evropou (dnes vévodí západní Evropa, Balkán a Rusko: Francie, Španělsko, Bulharsko, Srbsko, Rusko, ty hlavně.) je v precisnosti. V diskusi byla poznámka, že precisnost je výsledkem sportovní výchovy. To je naprosto jasné a výstižné. Zapomínáme vychovávat. Na to se musí trenéři zaměřit prvně. Vždyť i ve škole je tento předmět nazván výchovou. Jen ztotožnění se s přihrávkou a pochopení toho, že smečař musí mít stejně zvládnutou přihrávku jako útok, přivede do našeho volejbalu přihrávající smečaře. Navíc přihrávka má delší vývoj a chce to více trpělivosti, než smeč. My hned škatulkujeme. Ten je a není přihrávač a to je mu např. 16 let. On se nemusí dostat na tu „top“ úroveň v přihrávce. To jen pro pár vyvolených i v celém světě. Ale slušně přihrávat může. To je hlavní nedostatek juniorské reprezentace. Máme-li dobře přihráno, jsme schopni i dobře kombinovat v útočných činnostech a dosáhnout bodu je jednodušší. V tom nezaostáváme. V této sféře já vidím problém nás trenérů. V nedostatečné sportovní výchově. Jsem-li v tomto orientovaný a vím, o co jde, potom nemám problém s volejbalovou kuchařkou, nepotřebuji zásobníky cvičení. Jsem schopen si cvičení vytvářet sám. Ovšem nikdy není na škodu získat nějaké jiné impulsy a použít jiná cvičení, než užívám sám. K tomu musí sloužit právě ta osvěta, ty knihy, ale také návštěvy tréninků svých kolegů, neřku-li reprezentačních trenérů apod. Čili jedním slovem sebevzdělávání. O tom by se dalo psát toho hodně a hodně. O např. trenérské disciplině, zdravé loajálnosti mezi sebou v podobě respektování se, o spolupráci a tak dále. K tomu kromě psaného slova musí sloužit i mluvené slovo. Víc již snad není třeba nic dodávat. Aspoň z mé strany.

Velké Meziříčí, 18.1.2012   Petr Juda

---

RSS

Ben (20.01.2012 (09:25:28))

pro om Problém je stále stejný, nevíme co chceme. Pan Juda hovoří o něčem a jiní si představují něco jiného (om, O. Pastrňák...). Pan Haník se vrhl rovnou na přihrávku podobným stylem jako ve svých knížkách. Někde jsem slyšel něco o podrobnější analýze (tuším v článku pana Pelikána?). Může to někdo zhodnotit, co vlastně potřebujeme? Já svůj názor mám.Citace

om (19.01.2012 (14:59:00))

P.S. ..a taky jde o video! nejen že šetříme lesy, ale papírů bylo vytištěno dost, v tom mate pravdu. Používejme všem srozumitelné a co nejvíce názorné metody. Tím sebelepší kniha už dnes není. Citace

om (19.01.2012 (14:45:27))

pane Juda velmi rád čtu Vaše články. Ale: ne pokus o vytvoření návodu "jak trénovat přihrávku" je zbytečný, nýbrž tento Váš příspěvek. Přece bylo jasně řečeno, že především to má být určeno ZAČÍNAJÍCÍM nebo amatérským trenérům! Proto ta jednoduchost a přehlednost. Mnoho zdaru! Citace

Petr Prokop (19.01.2012 (14:15:58))

Pojmenování věcí není výmluva Pokud je příspěvek značky J.F. reakcí na ten můj, pak bych jen rád podtrhl, že ten můj text nemá vůbec nic společného s nějakou "výmluvou". Pokud ale odhlédneme od společenských příčin, budeme si lhát do kapsy stejně jako před 10-15 lety, kdy si řada funkcionářů nebyla ochotna přiznat, že základna (hovořím o klucích) frčí dolů. Po trenérech chtějme hodně, ale nečiňme je zodpovědné za vše nedobré, co "tvoří" celá společnost a netvařme se, že pracují ve stejných poměrech jako před 20 nebo 30 lety. To je nesrovnatelné a pokud J.F. trénuje dnes a trénoval mládež už tehdy, nemůže to tvrdit. Já ano. A dále - nehovořil jsem o výjimečných jedincích, ale o systému výchovy. Své hráče neučím dávat si pusu po zkaženém balonu, ale aby tvrdě makali a měli výsledky ve svém vzdělávání, jako potenciální vysokoškoláci nebo jako budoucí truhláři. "Jelimánky" určitě neprodukujeme.
Jinak souhlasím, že se debat, bohužel, neúčastní drtivá většina tak zvaných a nebo skutečných profesionálů. PP
Citace

J.F. (19.01.2012 (12:20:06))

koho vychovávat? Vrcholový sport, pokud chcete vyhrávat, vyžaduje někdy "zlobivé drsňáky" a ne "jelimánky", kteří si při každém zkaženém míči málem dají pusu, jako by se nic nestalo. Ruku v ruce jde výchova s učením se dovednostem a s těmi "drsňáky" stojí za to pracovat, ale je to těžké (o tom ale výchova je). Nemůžeme se vymlouvat na školu a rodiče, trenér vzhledem k atraktivnosti sportu má velkou výhodu. Jak to asi bylo s našimi vrcholovými hráči (Hadrava, Bláha, Stančo, ...), "zlobili"? Myslím, že se moc za ta léta nezměnilo. Škoda, že se na těchto stránkách nepodílejí ti, kteří český volejbal reprezentují (hráči i trenéři), odpadly ba některé nezasvěcené dohady.Citace

Petr Prokop (19.01.2012 (11:20:13))

Výchova mladých lidí, profesionalita, důslednost a preciznost Necítím se být již natolik odborně "in", jako bych se byl cítil třeba ještě před 6-7 lety, abych zasahoval kvalifikovaně do debaty. Nicméně jsem bytostně přesvědčen, a k tomu mi stačí nepřetržité a v mém věku už bohužel velmi dlouhodobé zkušenosti, nikoliv erudice čistě volejbalová, že základním problémem zůstávají
často nesprávná výchova, neprofesionalit a, nedůslednost a nedostatečná preciznost ve všem jako konečný výsledek těch tří nešvarů. Nerad se opakuji, protože jsem to na těchto stránkách již několikrát uváděl, ale mohu také hodně srovnávat po velmi četných zkušenostech z Polska. Ty mne nemohly dost dobře nepřesvědčit o tom, že toto je
náš hlavní problém. Nedostatečný výběr původní domácí odborné literatury, jenž je po mém soudu neoddiskutovate lný, není problémem takového kalibru. Na často nedobré výchově mládeže mají podíl také rodiče, malý respekt ke škole a vzdělání obecně, abych se trochu zastal trenérského stavu. Po dětech/mládeži se málo chce a nemyslím si, že to je nějaké klišé. Přehlíží se mnohdy skoro vše a současné spíše malé počty kluků mohou vést a asi i často vedou k dalším kompromisům v tom, co se po nich chce, i ve volejbalu. Je bezpochyby správnější pracovat jen s těmi, kteří se maximálnímu drilu a velkým nárokům přizpůsobí, nekašlou na školu a nesmí být jediným kriteriem míra talentu či momentálního porspěchu hráče pro družstvo. Jsem si současně vědom, že obzvláště v této době není jednoduché být principiální, ale já sám jsem dnes v možná ještě horší pozici, než trenéři v mnohých jiných klubech, vzhledem ke zdejším poměrům. Přesto se o to v co největší míře snažím a kdo nechce akceptovat má kritéria, automaticky se s ním nepočítá, i kdyby měřil 2,5 m. Všechno toto považuji za jediný možný základ budoucích úspěchů, i kdyby to díky tomu trvalo holt dlouho.
Uvědomuji si, že toto je spíše nedosažitelný ideál v obecném smyslu, nicméně nemám stín pochybnosti, že potom nemůžeme na mezinárodní scéně usilovat o špic. PPCitace

J.F. (19.01.2012 (10:54:12))

kdo mi odpoví? V roce 2002 vydal ČVS - Praha metodický materiál pro mládežnické kategorie. Řekne mi někdo zásadní rozdíl mezi tímto materiálem a v tomto textu uvedenými publikacemi (vyjma novinek během 10 let)? Doufám, že to nesvedete na filozofické pojetí hry.Citace

P.Juda (19.01.2012 (10:07:24))

Benovi Nevím, na koho tím míříte. Já,když jsem začínal s trénováním, tak jsem samozřejmě vyhledával každou příležitost , abych viděl ,jak trénují jiní trenéři. Pokud jsem se mohl s nimi o tom bavit, využíval jsem i toto. Nejvíce mi v začátcích dal Zdeněk Václavík, protože jsem studoval v Brně a v této době jsem se rozhodl, že mě trénování baví. To ,že umožňuji trenérů, aby jezdili na srazy reprezentace je myslím stejná služba,jaká byla poskytnuta mě. Ale samozřejmě,že se nevnucuji. Samozřejmě si neusrpuji patent na rozum, ale přeci již mám nějaké zkušennosti a něco jsem již zažil a jsem ochoten je předávat dále.Jinak opravdu nevím, jak jinak z této pozice se snažit pomáhat. S pozdravem Petr JudaCitace

O. Pastrňák (18.01.2012 (20:39:10))

souhlas s Benem a video Už se budu opakovat, ale souhlasím s Benem. Opakovaně jsem se vyjádřil, že by kuchařka měla mít názornější formu než psaný text - video je myslím ideální.
Dovolím si zase jeden útok - zveřejnění videa z kempu volejbalové akademie na TVCOM.cz je jednoznačně pozitivní, ale ambicí ČVS by myslím mělo být vydávat poněkud komplexnější materiály. Souhlasím, že v oblasti tištěných materiálů se udělalo hodně, metodická videa však myslím chybí - přihrávku a útok máme a co dál?.
Citace

Ben (18.01.2012 (18:22:21))

Nesouhlasím Nesouhlasím, že tato diskuse je zbytečná.Cítím, že se někteří trenéři začínají ohrazovat (cítím až ješitnost).Jsou to ti, od kterých se očekává pozice ideologických lídrů trenérského řemesla.Proč se neučí od nás? Říkají. Někde je ale něco špatně.Je to začarovaný kruh, ze kterého se nemůžeme dostat. Těch, co se chtějí veřejně prezentovat je málo (i obecně málo). Říkají, přijdi se podívat na moje soustředění, všichni se musí vzdělávat. Je ale někdo, kdo strhne ostatní svoji osobností, prací a příkladem? Pokud to nejde osobním příkladem, tak bude velice rád, když uvidím na nějakém DVD práci těch nejlepších. Myslel jsem si naivně, že to uvidím na trenérském kurzu. Bohužel.Citace

MG (18.01.2012 (15:14:19))

tréninky reprezentací Dovolím si poznámku, se kterou jistě bude Petr, Džon i ostatní repre-trenéři souhlasit: o tréninky reprezentací je mezi trenéry zájem absolutně minimální. O současné juniorské všichni ví, že se mohou přijet podívat, kromě sebe a Rikiho jsem ještě o nikom dalším neslyšel. Na minulou Džonovu kadetskou byli minule všichni výslovně obesláni a pozváni, pokud jsou mé informace správné, nepřijel opět nikdo. Proč? Jenom pracovním vytížením to nebude a u vyšších soutěží ani kolizemi s vlastními zápasy. Citace

vlada (18.01.2012 (14:55:29))

naprosty souhlas Děkuji P.Judovi za článek. Chtěl jsem napsat něco podobného, ale nedokázal jsem se vejít do rozsahu pro komentáře. Souhlasím s tím, že "jasné formulace, i s vyvarováním se a nápravou všech možných chyb, byly přehledně a jednoduše uvedeny v knihách Volejbal 1 a Volejbal – viděno třemi", s tím, že "požadavek, co by měl umět žák, kadet, junior opouštějící svou věkovou kategorii, je také a celkem podrobně zodpovězen v knize Volejbal 1" a konečně s tím, že "je mnohem lepší pořídit jednoduché výtahy z těchto knih, než zase napsat novou, jasnější a přehlednější." Proto naprosto souhlasím s tím, že není vhodné tvořit nějakou další teoretickou příručku.

Nesouhlasím pouze s názorem, že "nepotřebuj i zásobníky cvičení", protože si je dokážu vymyslet sám. Tady nejde o to, že bych si nedovedl vymyslet potřebné cvičení, ale o to, že zásobník cvičení může sloužit nejen k přebírání již hotových cvičení, ale také k inspiraci pro tvorbu cvičení nových. Domnívám se, že většina trenérů by měla zájem navštěvovat tréninky reprezentací nebo některých svých kolegů, ale pokud vedle své práce trénují cca 3x týdně, soboty tráví na mistrácích, tak na ty návštěvy čas nemají. Když nějaký čas najdou, tak by jim snadno přístupný "zásobník" mohl být pomocí i inspirací. Nakonec i v článku je uvedeno, že "nikdy není na škodu získat nějaké jiné impulsy a použít jiná cvičení, než užívám sám".Citace

J.F. (18.01.2012 (14:23:15))

... do diskuse ... Jsem autorem textu ... precisnost je výsledkem sportovní výchovy ... a dodávám, když už kuchařku pro trenéry, tak neúplnou. Zjednodušeně a racionálně charakterizovat ingredience, ale produkt si udělej sám (také výchova).
P.S. Přitvrďte na tématech, podle počtu komentářů zájem nic moc.Citace

O. Pastrňák (18.01.2012 (10:29:46))

útok Díky za příspěvek, tak ten "útok" přeci jen stál za to :-). Citace