Mezinárodní izolace mládeže, aneb nikdo nás nechce?

Podrobnosti

Dr. Petr Juda,

17. Srpen 2011

Zobrazeno: 610

Ještě se vracím, jak jsem předeslal v posledním mém článku, ke dvěma tématům, které vzpomínal Zdeněk Haník. Jedním z nich je mezinárodní izolace. Jedna otázka je, zdali je náš mládežnický volejbal skutečně v izolaci a druhá otázka je zcela logická: jak z toho ven? Odpovědi jsou trochu složité. Vezmu-li klubový mezinárodní styk, tak je velice sporadický. Je omezen buď na styk družstev nedaleko od hranic, nebo ještě existující družební akce větších měst. Ale skutečně kvalitní mezinárodní turnaje mládežnických špičkových družstev myslím, že i v celé Evropě, chybí. Jak za ta léta sleduji volejbal této věkové kategorie, tak mi s z toho vychází jeden hlavní závěr. O mezinárodní turnaje klubových mládežnických družstev nikdo moc nestojí. Bude to hlavně z důvodů ekonomicko-organizačních. Je to hodně složité a obtížné uspořádat takový turnaj už jen protože filosofie oddílů volejbalu v jiných (záměrně nepoužívám termínu vyspělých, protože se to týká i našich sousedů, kde volejbal není na nějaké vysoké úrovni) zemí co se týká vztahu mládeži je jiná než u nás. My kopírujeme systém dospělých (kolikrát jsme to již kritizovali), proto jsme schopni uvažovat i v těchto dimenzích, že bychom měli mít na klubové úrovni mezinárodní styk.

To je pro mnohé drahé a hlavně to je i trochu nadbytečné. Financí je málo a zbytečně je vyhazovat za cesty do ciziny, nebo pořádání turnajů doma je pro mnohé zcela oprávněně nemyslitelné. Prostředky se musí věnovat do výchovy mladých hráčů. Proto je zřejmě hlavní filosofií vyspělých oddílů v zahraničí mládež dotovat, aby mohla kvalitně trénovat. Soutěže a vše ostatní jsou jen okrajovou záležitostí. Já jsem o tom přesvědčen. Komu se podaří vychovat třeba již v 17 letech dobrého hráče, je více potom využíván v soutěžích dospělých, které jsou již samozřejmě zaměřené na hru a výsledek. Já vím, že se proti tomu, co jsem nyní napsal zvedne vlna odporu. Ale jestli to tak není, proč to tedy nevyzkoušet. Udělejte někdo u nás mezinárodní turnaj klubových špičkových mládežnických družstev např.na úrovni medailistů nejvyšších soutěží a pozvěte zástupce více zemí. Jsem velice skeptický, kdo by přijel. A další ne nepodstatnou věcí by bylo, kdo to zaplatí. To se již prolíná i s mezinárodním stykem na úrovní reprezentací. Jsou vždy dvě možnosti: Buď si to platí každý sám, nebo se to dělá formou reciprocity. Tedy zaplatím to všem a ti všichni ostatní mě pozvou na něco podobného k sobě. Z toho vyplývá další problém, ale ten by se měl již ale řešit (je 10 minut po dvanácté). V rámci reciprocity na úrovni reprezentací jsme schopni vyjet ven, ale doma uspořádat turnaj je ve stadiu fantazie (a to jsem ještě hodně optimistický). Tedy pokud se někdo nenajde, kdo to o své vůli uspořádá. Zde bych trochu rýpnul do ČVS. Jedu-li s reprezentací třeba na Slovensko, nebo do Maďarska, nestará se o mně realizační tým mého soupeře, ale pořadatel - tedy někdo ze svazu, nebo svazem pověřená osoba. U nás tomu tak není. Proč, to nevím. Ale v tomto vidím velký problém při pořádání jakýchkoliv kvalifikací a jiných akcí. Samozřejmě, že nemusí nikdo z federace kolem soupeře lítat a vše zařizovat, ale musí někdo ze svazu tím někoho pověřit. A to se děje zase jen na úrovni realizačních týmů vlastních reprezentací. Turnaje, kvalifikace u nás musí pořádat někdo mimo reprezentaci. Tento stav u nás trvá přes 10 let. (Pořádání mládežnických ME je samozřejmě chvályhodné, ale je to něco jiného.) Proto jsme zde doma v izolaci a proto je těžší a těžší někam se dostat. Samozřejmě výsledky na mezinárodní scéně k tomu také napomáhají, ale nejsou zase tou hlavní příčinou. Hlavní příčinou je, že pokud někam chceme, musíme také něco pořádat za jakýchkoliv podmínek. Jsou nyní i dokonce akce, kdy se pořádají turnaje a pořadatelé vše (kromě cesty) platí bez žádných jiných nároků. My jsme zde měli na společné přípravě několikrát Brazilce, jednou Italy, jednou Argentince. To je samozřejmě dobře. Ale my se musíme stýkat s Evropany a musíme jezdit i na jejich pozvání i k nim. Kromě Itálie jsou Brazílie a Argentina pro nás nedostupné, byť pozvání jet tam jsme samozřejmě také měli. Ale zaplatit si cestu bylo hlavní překážkou, že jsme o tom ani neuvažovali. Pokud sledujete mezinárodní akce reprezentačních klukovských družstev (dívky prominou, tam to tolik nesleduji, ale spíš tuším, že v této kategorii je to trochu lepší), tak jich je málo. A jsou drahé. Poslední naší akcí byla účast na turnaji Olympijských nadějí a cena byla 40 Euro za osobu a den. To je jeden z důvodů, proč tam byla tak malá účast. Jezdíme na jarní turnaj do Belgie, který nám pořadatel platí. Dost často bývá i kvalitně obsazen. Zase zde narážíme na kluby, protože jim to narušuje přípravu v závěrečných bojích mistrovských soutěží. Zdeněk včera vyslovil zklamání nad tím, že, když se řekne mládež, začne se mluvit o soutěžích, odstupném a ne o tréninku. Poslední a zatím jediná programová konference o mládeži měla za úkol právě částečně vyřešit soutěže. Aby ubylo termínů a mohlo se více trénovat. V tom bych debatu o soutěžích bral jako přínos. Připravovaná konference má ujednotit a zpřesnit pravidla minivolejbalu. Aby se hrálo podle jasných pravidel a aby se trenéři nehádali s rozhodčími. To že vše směřujeme do hry je naší největší trenérskou bolestí. Okolí tomu napomáhá. Vítěz zeleného minivolejbalu jede do Londýna (samozřejmě, že ne soutěžit). To mi jako trenérovi nebo rodičovi stojí za to se trochu pohádat o sporné míče (hráči v tomto věku se ještě moc nehádají, tam bych to spíš žádal). Takže kdo je na vině a kdo je bez viny? A kdo najde odvahu tyto problémy co nejrychleji odstraňovat? I za cenu možných neúspěchů a i osobních antipatií? Jen do toho. Já jsem všemi deseti pro začít co nejdřív.

Na začátku jsem psal dvou tématech. Tím druhým je vzdělávání trenérů a o tom snad někdy příště.

Velké Meziříčí 17.8.2011 Petr Juda

---

RSS

Petr Prokop (19.08.2011 (07:25:53))

Belmondovi Mám za sebou dost, abych konstatoval, že mne už nepřekvapí v naší kotlině, když se s prací druhého zachází jak s lejnem a nedej Bože, abys měl ještě úspěch! Nemám rád zobecňování a řeči o "národních vlastnostech", nicméně v tomto případě jsem těžce na vážkách, zda tomu tak není.
K tématu ještě dodávám, že se nemohu léta zbavit znovu a znovu dotírající se mršky-pocitu, že i mezinárodní styky (opět hovořím pouze o klubovém volejbalu) ležely na bedrech dobrovolníků a amatérů. Má to tak opravdu být a nebo by tah na branku měli mít především profíci?Citace

Věnomír Merta (18.08.2011 (10:16:33))

Máš pravdu (reakce na Petra Prokopa) nesmí se sedět na prdeli, ale makat. Do roku 2012 a i později leží peníze na zemi jen je zvednout. Ale to je o tom, že se sehnout musíš. Mluvím o penězích z EU nejen v oblastech grantů z příhraniční spolupráce, ale i jinýc dotačních titulů. Mohl bych o tom hodně vyprávět. Ale když tomu budou šéfovat manažeři typu pana ing. Z....., no nebudu jmenovat, kterému je bližší se účastnit jako lektor na jiném kempu než uspořádat kemp pro vlastní oddíl, mládež, která ho vychovala pro vrcholový sport je mu u ...., no co bych se rozčiloval. Ale síří mě to. Ostravská volejbalová základna je v ....., a nejen tady. Kdysi Olomouc, kde je dneska? Nevychováváme nejen mladé volejbalisty, ale nevychováváme ani mladé trenéry. Ale souhlasím s Tebou a na základě svých vlastních zkušeností Ti mohu potvrdit, že to jde. Za určitých podmínek. Musíš zblnout sebe a hlavně pak i ty rodiče. A co mám zkušenost, zblbnout se dají. Někdo donese práci, někdo, protože volejbalisti nebyli nikdy žádní hlupáci a jsou třeba finančně zajištění nebo vydělávají nějaké prachy, i peníze. Když se podíváš kde je dneska Interliga v DHL. No mě je z toho do breku. Když Ti někdo odí do luftu tři roky práce o kterou ani neprojevil zájem, tak je to na zabití. Ale to jen na okraj. Kdyby jsme chtěli, tak to opravdu jak říkáš jde. BelmondoCitace

Petr Prokop (18.08.2011 (07:41:41))

Jde to, ale dře to V letech 1999 až 2007 jsme absolvovali asi 15 mezinárodních turnajů (žákovských i dorosteneckých), z nichž, myslím, 3 jsme sami pořádali. Holandsko, Německo, Rakousko, Polsko a dokonce Španělsko . Chce to hodně nadšení a jak praví autor článku, také peníze. Na naší klubové úrovni samozřejmě i s přispěním financí rodičů, nicméně v míře zásadní peníze soukromé. Zejména výjezd do Španělska rozhodně nebyl levný špás. Ale když hrajete finále turnaje s Barcelonou a v hledišti vás sleduje řádově 200 lidí, říkáte si, že to za to stálo a že to je i dobrá reklama pro český volejbal. I v dalších zemích jsme, myslím, udělali kus propagace a samozřejmě byla cenná mezinárodní konfrontace i pro naše hráče čistě sportovně. Vzhledem k situaci, do které jsme byli vmanipulováni ubohostmi, ke kterým se už nechci vracet, toto vše velmi rychle skončilo. Došly soukromé peníze i nadšení. Nicméně tato naše zhruba 8-letá zkušenost byla ohromná a je důkazem, že to jde, když se chce. Byla to sice pro některé z nás dřina, ale bez toho to nejde.
Kdyby se náš volejbal v potřebné intenzitě neměřil s vnějškem už v mládeži, a to i na klubové úrovni, nemůže mít žádné ambice. Citace

MG (17.08.2011 (15:16:05))

mimo mísu Doufám, že Petr odpustí, že jedu mimo téma, ale třeba to lze trochu navázat na Tvoji větu "Bude to hlavně z důvodů ekonomicko-organizačních." Přečetl jsem si dneska hezký popis aktuální Příbramské krize a nestačím otevírat ústa nad větou pana Veláta "Od města dostáváme 2,5 milionu korun, které jsou určeny pouze na chod mládežnických družstev." > gratuluji a doporučuji radši obětovat extraligu chlapů, než si udělat s radnicí zlou krev, protože tohle vám jen tak nějaký starosta nedá :-) ježto dost možná máte nejbohatší mládež v republice (a tj. město s rozpočtem jenom něco přes 600 milionů!)Citace