Dotace a kontroly

Podrobnosti

Dr. Petr Juda,

27. Červenec 2011

Zobrazeno: 596

Chtěl bych také zareagovat na článek Zdeňka Haníka. Hlavně na problematiku trenérů. V diskusi vidím jako podstatné dva diskusní příspěvky. Jeden napsal Petr Prokop a jeden Ivan Pelikán. Petr Prokop konstatuje, že trenéři stárnou a sehnat a vychovat mladého trenéra je těžší a těžší, neli nemožné. Ivan Pelikán zase zdůrazňuje, že již nesmíme čekat na pomoc odjinud a začít musíme sami. Pod obě tyto myšlenky bych se podepsal. My stále na něco žehráme, nad něčím pláčeme. Ale problém je v nás, v trenérech a funkcionářích! Členská základna ubývá jako ostatně téměř v každých sportech. Stejný problém má fotbal nebo hokej. Basketbal a házená mají úbytek ještě vyšší než volejbal. V některých krajích nejsou ustanoveny ani krajské výbory těchto sportů. To je volejbal na tom stále relativně dobře.

Navíc pomoc od ČVS je zde již od roku 1998, kdy vznikla sportovní centra mládeže a sportovní třídy. Dotační peníze byly hlavně na to, co většinou kluby nebyly schopny pokrýt. Na platy trenérů. Tedy jinými slovy, aby měl trenér motivaci, ČVS dotoval jejich plat. To do té doby nebylo! Jediný, myslím však zásadní, problém byla kontrola, jak se s penězi vynakládá. Ovšem tu kontrolu mělo především provádět vedení klubů! Tak jak je tomu v normálních zaměstnáních, kde zaměstnavatel sleduje, jestli peníze, které poskytuje na plat zaměstnance jsou adekvátně vynaložené. U hráčů je to jednoznačné. Nikdo nebude dávat peníze na špatného hráče. A jak je tomu se špatným trenérem? Námitka, že trenérů je nedostatek, takže musím vzít za vděk i špatného trenéra neobstojí. Vždyť i např. v medicíně platí, že než se nový lékař projeví, co v něm je, musím jako jeho nadřízený ho prvně ovlivňovat, vychovávat, umožnit a donutit ho vzdělávat se a teprve potom rozhodnout, jestli se mi vyplatí nebo ne. Také zpočátku nevím, co v něm je. A i doktor, stejně jako trenér, je „nedostatkové zboží“. Já už zažil hodně trenérů, kteří zpočátku vypadali jako „nemehla“ a nyní jsou dobří. Také naopak a těch bohužel je více. Chybí nám tlak na trenéry z klubů a chybí nám samovzdělávání trenérů. Nechybí nám semináře, ty jsou a bude jich ještě více. Kontrolu trenérů musí provádět samotný klub. V tom je problém, hlavně u klubů, kde prioritou je dospělá složka. Tam se mnohde (nechci paušalizovat) mládež dostává do pozadí se vším všudy. Důkazem je fakt, že v dobách, kdy začaly chodit dotační peníze, byly i myšlenky v samotných klubech typu: osamostatnit financování vlastních mládežnických družstev, abychom je nemuseli dotovat. Kdybych měl trochu odbočit, tak prapůvodní filosofie byla ta, že centra vzniknou pouze u extraligových klubů, protože ty souhlasily s požadavkem, že mládež dodotují přibližně stejnou částkou jakou dostanou od ČVS. Myšlenka finančního osamostatnění byla téměř ihned zavrhnuta, jakmile se zjistilo, že mládežnické peníze se dají dobře přelít do peněz dospělých, protože jich je dost. Může se namítnout, že přeháním, ale kdybych nevěděl o čem mluvím, neuváděl bych to. Takže v tomto směru kontrola chybí. U kontrol z pozice ČVS jsem velice skeptický. Proběhlo první kolo plánovaných a ohlášených kontrol. Nyní by měla probíhat další kola neplánovaných a překvapivých kontrol. Což o to, myšlenka je to správná. Ale pro jednoho nebo dva lidi značně vyčerpávající a ubírající potenciál obou osob k práci na jiných věcech. J. Zach je zavalen prací na koncepcích mládežnických složek. Bude určitě na něm připravit programovou konferenci č. 2. Dává dohromady manuál činnosti reprezentačních družstev, aby dostal alespoň reprezentační trenéry pod kontrolu a řídil a ovlivňoval je (to je i odpověď na dotaz jestli jsou alespoň někteří trenéři ČVS řízeni a kontrolováni). Pro jednoho člověka práce až nad hlavu. Nyní mu přibyl na ženskou složku ještě Aleš Novák, ale i tak je toho dost a dost a já mám strach, že když nebude kontrola zevnitř klubů, jak se využívají dotační peníze ve prospěch mládeže, tak kontrola zvenku to zase tak moc neovlivní a odčerpá to neadekvátní procento energie. Smyslem dotačních peněz není, aby případná kontrola je odebrala, ale aby je klub, co nejvíce a co nejefektivněji využil. Proto ta kontrola uvnitř klubů. Dalším problémem je již zmiňované vzdělávání trenérů. O tom jsem napsal článek před 3,5 lety (únor 2008) a i nyní bych na něm nic neměnil jen bych ho ještě doplnil. Snad někdy příště. Za mezinárodní izolaci si můžeme sami. Ne výsledky, ale aktivitou. Účast na seminářích se zahraničními trenéry (a v poslední době za poslední 3 roky byli minimálně 4: dva Brazilci, jeden Argentinec a jeden Argentinec žijící v Belgii) není velká a pokud to není dáno povinně, je malá. V tom vedou ženské složky. Na semináři s brazilským trenérem juniorek bylo nabito včetně reprezentačního trenéra žen Slovenska a zároveň žen Prostějova M. Čady. Záporným příkladem je seminář s argentinským juniorským trenérem, kde byla účast pouhých 7 trenérů. Trenéři chlapeckých složek moc na semináře nejezdí, navíc účast trenérů dospělých složek by byl skoro zázrak. A dospělé složky semináře pořádají jen sporadicky nebo vůbec (nebo se pletu?).Další izolačním mechanismem je nepořádání mezinárodních přípravných turnajů u nás na reprezentačních úrovních. O tom možná někdy také více.

Teplice nad Metují, 27. 7. 2011 Petr Juda

---

RSS

Ilona (28.07.2011 (15:29:10))

Mrtvoly Milý Petře,opět se vám podařilo trefit hřebíček na hlavičku. Dívám- li se na trenéry pohybující se kolem mých dětí, musím až na světlé výjimky konstatovat, že mi mnohdy běhá mráz po zádech. A to se nejedná jen o volejbal, sportovní záběr našich potomků je široký. Na jedné straně vulgární, psychopatické výlevy při sebemenším neúspěchu, v lepším případě sžíravá ironie člověka, který by absolutně neměl pracovat s dětmi , nebo naopak naprostý nezájem na straně druhé,kdy si pan trenér zřejmě přišel jen pro mrzký obolus. Opravdu se ptám, proč takoví lidé vůbec dělají práci, která jim nevyhovuje, která absolutně neodpovídá jejich schopnostem.
Psal jste, že jediná možná cesta, jak zvýšit kvalifikovanost trenérů, je tlak ze strany klubu. Samozřejmě, jenže tady je pohodlnost a vychytralost opravdu velkou překážkou. Peníze za mládež si pěkně přerozdělíme, budeme dělat, že nás mladí zajímají, ale koho tam dáme trénovat? Nejlépe nějaké kamarádíčky, najdeme jim práci, vždyť je to stejně jedno, vlastní odchovance nepotřebujeme, za peníze - z části i na mládež- si koupíme už hotového hráče, kdo by se s těmi mladými babral.
A v tom vidím ten největší problém, na věku trenéra přece vůbec nezáleží. Jenže bohužel ti zapálení a mnohdy i kvalitní - a není jich málo - většinou nemají vůbec šanci se přes tyhle zasloužilé mrtvoly na klíčových postech k pořádnému trenování dostat. Citace

Brouk (27.07.2011 (22:06:57))

Pokrok a věk nezastavíš Jen si dovolím trochu glosovat na téma "věk trenérů", společně se šéftrenérem ŠSK Beskydy Ivanem Pelikánem a Jeffem jsme se byli podívat v Olomouci na volejbalové olympiádě. Při následných diskuzích vykrystalizoval mj. jeden teoretický nápad, který by napomohl v otázce uplatnění mladých trenérů. KCM fungují ve všech krajích a pokrývají populaci nepřesahující patnáct let. Následující slova mohu potvrdit vlastní praxí ze školství, ve kterém jsem strávil přes třicet let: "Duševně mohu být jakkoliv mladý, ale věk se odpárat nedá".
Dáváme tedy do diskuze - je příliš těžké dát direktivně krajským výborům, že trenéry KCM mohou být pouze trenéři do třiceti let? POZOR - v tomto případě by to platilo i pro jejich asistenty. Možná by to něčím pohlo. Průměrný věk trenérské obce, rozhodčích i funkcionářských kádrů mne místy děsí. Brouk
P.S. Šedesátka mi už také pomalu klepe na dveře a rád budu své zkušenosti předávat, budu mít komu?Citace

Jelen (27.07.2011 (18:56:32))

Bravo To, co jsou běžné praktiky (jde o veřejné tajemství) bylo konečně popsáno otevřeně. Bravo! Z peněz pro mládež jsou z části financované přestárlé pseudohvězdy v mužské extralize...Kde má mládež Ostrava...?Citace