Nebe se otevírá pouze jednou

  • Published in Volejbal můj osud
  • Hits: 1937

 

Kubala_Bene_1Není to poprvé na těchto stránkách, kdy připomínám tuto odvěkou pravdu. Kromě absolutně vyvolených jako Beethoven, Goethe, Einstein aj., kterým bylo „nebe“ k dispozici prakticky permanentně, je v dějinách mnoho příkladů nesmrtelných autorů, kteří si v nějakém oboru počínali s úspěchem, ale pouze jedenkrát za život se pro ně otevřelo nebe, vysypalo na ně svůj poklad a potom se navždy zavřelo. A tak se v dějinách vyskytlo mnoho autorů, kteří jsou proslaveni pouze jedním velkým osudovým dílem. Záměrně to nadsazuji, abych zdůraznil hlavně tu jedinečnost. Samozřejmě tito autoři psali předtím i potom dobré knihy, malovali krásné obrazy a skládali velké skladby. Ale jde mi o tu výjimečnost, jedinečnost, osudovost. Znáte to jistě dokonce i z vlastního života. Osudový okamžik, osudové rozhodnutí, osudový vztah.

Uvědomil jsem si to minulý týden znovu v Obecním domě na závěrečném koncertu abonentního cyklu Symfonického orchestru FOK při poslechu Šeherezády od Nikolaje Rimského-Korsakova, což je skutečně jedna z nejkrásnějších skladeb vážné hudby, kterou znám. Je typickým příkladem toho osudového díla. Samozřejmě tušíte, že tento úvod potřebuji jako oslí můstek. Byl jsem v Berlíně na kvalifikaci na OH. Na rovinu přiznávám, že jsem měl trochu obavy … nový tým proti gigantům. Poté, co jsem viděl zápas proti Kubě, řekl jsem si, že vlastně nevidím žádný výkonnostní důvod, proč bychom museli nutně prohrát. Prohráli jsme, protože v takových situacích jako jsou koncovky setů tak výjimečných zápasů, se logicky projeví síla světového družstva, kterým Kuba je. Jenom si tak trochu kladu v duchu otázku, zda nebe nebylo připraveno osudově se otevřít … víc k tomu nemám …

Ale teď již o tom hlavním, co jsem minulý týden avizoval. Když se beachvolejbal v našem státě „rodil“, byl jsem tak nějak u toho. Hrál jsem ho hojně v Brně na Káčatech, od začátku byl jeho zásadním propagátorem Zdeněk Václavík, který byl zároveň trenérem v brněnské Zbrojovce, v níž jsem tehdy působil. Viděl jsem v plážovém volejbalu jakousi paralelu k deblu, který jsem miloval. Hrál jsem ho náruživě. Pamatuji si na jeden z prvních větších turnajů v plážovém volejbalu, který jsem absolvoval s „Pentym“ Nekolou, ano s otcem současného trenéra Dukly Liberec. Produkovali jsme „anachronickou“ hru bez bloku, oba jsme sotva lezli, a ač se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, dostali jsme se tímto stylem až do finále, kde nás porazili Palinek se Stejskalem. Uspořádal jsem tuším v roce 1993 první pískový turnaj na náměstí v ČR (v Nymburce) a hned na to i v Praze na Václaváku (to nevím, zda by to bylo dnes zrealizovatelné). Byl jsem trenérem rakouské dvojice Berger – Kronthaler a vždy jsem stál v první řadě proti volejbalovým diletantům, kteří tvrdili, že beachvolejbal kazí volejbalovou techniku či dokonce, že beachvolejbal je nevhodným doplňkem pro šestkový volejbal. Naopak byl jsem na několika seminářích zásadním propagátorem propojení všech forem volejbalu a beachvolejbalu v první řadě. Už jen tento krátký výčet by měl stačit k tomu, abych rozptýlil absurdní tvrzení, že jako předseda ČVS nepodporuji beachvolejbal. Ten je součástí práce svazu a je veden Asociací bechvolejbalu (ABV), kterou vede ing. Josef Beneš starší za vydatné podpory svého syna Josefa Beneše ml. ABV se již leta chová v ČVS jako autonomní jednotka, která kompetentně řídí beachvolejbal v ČR a skládá z něho na Správní radě účty. Samozřejmě, že jako v jiných oblastech činnosti svazu má i ABV své silné a slabší stránky. Mezi její největší úspěchy patří organizace turnaje světové série v Praze na Štvanici, za poněkud méně úspěšnou pokládám bazální práci v oblasti beachvolejbalu. Letos od začátku roku dochází i k prvním projevům systémového propojení mezi šestkovým a beachvolejbalem na úrovni mládežnických reprezentací. Současní trenéři reprezentačních mládežnických družstev beachvolejbalu byli vybráni ve výběrovém řízení, v němž hlavní roli měli svazoví trenéři mládeže Jiří Zach a Aleš Novák. ABV pracuje se samostatným rozpočtem. Jestliže tedy někde na veřejnost pronikla zpráva, že beachvolejbalové dvojice, které postoupily na OH v Londýně, nejsou svazem finančně zabezpečeny, pak je to hrubé nedorozumění. Český olympijský výbor poskytuje kromě jiných dotací Českému volejbalovému svazu finanční podporu pro přípravu kvalifikovaných dvojic na OH. Pro tři dvojice se jedná o částku cca 1.300.000 Kč, a ta bude skutečně pro přípravu mezi páry rozdělena. Jedná se dokonce ještě o možné navýšení. Je nutné ovšem spravedlivě poznamenat, že postup tří dvojic na OH je i zásadním úspěchem šestkového volejbalu. Například Petr Beneš byl vynikajícím smečařem VŠ Praha, později Vavexu Příbram, Kubalův šestkový příběh snad ani nutné rozebírat. Kolocová se Slukovou jsou produktem práce šestkového SCM Olymp Praha, atd. Rovněž spravedlivé by bylo dodat, že je na místě poděkování všem mládežnickým šestkovým trenérům, kteří se na tomto úspěchu podíleli na začátku, i když postup na OH si dvojice vybojovaly svým umem a svou poctivou prací. K tomu dodávám, že dokud se neprokáže lepší model v České republice, tak i nadále se jeví nejoptimálnějším režimem pro mladé hráče začít šestkovým volejbalem, získat základní pohybové a herní vzorce v kadetských a juniorských halových soutěžích (v některých případech i seniorských) a v určitý moment vývoje udělat vážné rozhodnutí, kterou cestou dále jít. Tuto tezi jsem si potvrdil, když jsem závěr minulého týdne strávil na výběrovém kempu Lvíčat (ročníky 1998, 1999). Na případu velmi dobré hráčky Přibylové (roč. 1998, 180 cm, Sokolov, Chodov) jsem si uvědomil, jak důležité je, aby ještě nějaký čas pracovala v šestkovém volejbalu a dokončila tvorbu volejbalového řemesla, teprve poté učinila rozhodnutí, zda šestky nebo písek. Ostatně in Aleš Novák si klade otázku, zda by měla být nahrávačkou či smečařkou, a věřte, že má předpoklady pro obojí. Jenom nespěchat, ani v prvním, ani v druhém rozhodnutí.

Uzavírám tedy tento článek konstatováním, že beachvolejbal má ve mně zastánce, jenom je potřeba nedělat v tom binec. A to je asi celé … a já si jdu užívat svůj týden dovolené, kterou trávím jako tradičně tenisem v Přerově. Dnes jsem hrál čtyřhru s otcem Radka Štěpánka, stará škola, ale umí to dost …

V Přerově, 18.6.2012 Zdeněk Haník