Volejbalový slovník – 5. díl: ještě jednou …

Podrobnosti

Haník,

24. Leden 2012

Zobrazeno: 626

Vracím se k původnímu tématu … Opravdu si nedovedu vysvětlit, z jakého důvodu nereagujete věcně na téma přihrávka, resp. odbití bagrem. Je to již pátý díl, víte, kolik by to již mohlo být materiálu, kdyby se psalo k věci? Dal jsem svou úterní rubriku k dispozici věcnému odbornému tématu, které je všem trenérům blízké. Je úplně jedno, zda má či nemá cenu pokoušet se kuchařku, zda má mít formu psanou nebi audiovizuální. Očekával bych věty, které by začínaly:

… v praxi se mi osvědčilo ….

… slyšel jsem, že je vhodné …

… nesouhlasím, že … moje zkušenost je naopak …

… doporučuji vyzkoušet …

… poraďte mi, nevím jak odstranit …

… nejlepší posloupnost …

… viděl jsem trénink … a všiml jsem si …

… zajímavé je v tréninku …

… nejde jenom o bagr nebo přihrávku, ale o jejich využití ve hře …

Přemysl Kubala prohlásil v jednom rozhovoru, když se ho ptali na mou osobu, že jsem byl jako trenér nároďáku dost „filosofický“ a že mi hráči někdy dost těžko rozuměli. Ok. Přijímám. Ale v záležitostech volejbalového učení jsem pragmatik. Nechce se mi věřit, že mi nerozumíte, kvůli složitosti vyjádření Aleš Novák by mohl z praxe dosvědčit, že si pro každý učební postup si hledám racionální a konkrétní zdůvodnění.. A samozřejmě udělal jsem spoustu chyb. Ba co víc, moje trenérská cesta je dlážděná omyly … To ovšem není známka didaktické negramotnosti. Něco lze abstraktně vydedukovat, někdy ovšem trenér musí jít cestou pokus – omyl. Proto se nebojte omylů a buďte věcní. Nehloubejte nad tím, co je potřeba a čiňte. Posledně jsem odlišil tři skupiny (přičemž třetí jsme hned zapudili):

Kuchařka pro rodiče – laiky a učitelky v sukních

Kuchařka pro amatéry, kteří to myslí vážně

Kuchařka pro trenéry žákovského výkonnostního volejbalu (především SpS)

Kdybyste na tuto problematiku nereagovali, zřejmě bych opustil téma jako pro čtenáře nezajímavé. Ale podle počtu unikátních přístupů i podle počtu komentářů se lze domnívat, že takto prezentovaný problém vás irituje. A jestliže vycházím ze správné úvahy, pak vás opakovaně vyzývám, abyste nepsali o tom, co by bylo nejsprávnější (to ostatně stejně nikdo z nás neví), co by - kdyby, co je zbytečné atd., ale napsali prostě konkrétní návody, například pro učitelky v sukních:

Technika bagru, například:

• Chodidla jsou od sebe široce vzdálena
• Těsně před spojením se paže v loktech napínají. Spojují se již napnuté.
• malíkové hrany se dotýkají, palcové se vzdalují od sebe
• Lokty se tlačí co nejvíce k sobě.
• Ramena se tlačí dopředu a hlava se předklání.
• Lokty se drží co nejdále před tělem.
• Paže jsou vytočeny vnitřní stranou předloktí nahoru.
• Míč dopadá na napnuté paže v horní polovině předloktí.
• Zápěstí je stlačeno dolů.
• Pohyb paží proti míči je minimální nebo žádný.

Rady pro učitelku v sukni (tykáme), například:

• „nepopisuj a ukazuj“
• „střídej nácvik v každé hodině s hrou“
• „pobav děti hrou“
• „oceň každý úspěšný zásah míče“
• „sestav jednoduchá pravidla, ale trvej na jejich dodržování“
• „používej pouze klíčová slova“
• „pamatuj: holky chtějí trénovat, kluci hrát a srovnávat se“
• „používej pomůcky, ale pouze zpočátku“
• „podporuj pozitivní emocionální projevy“
• „neboj se, že děláš něco špatně“

Možná, že by to chtělo uchopit ze zcela jiného konce …, ale uznejte, že na tyto věcné návrhy se dá přinejmenším reagovat, například:

-      … bod pět bych nepokládal za důležitý …

-      … navrhuji jiný model …

-      … zapomnělo se na …

-      … u školních dětí je důležitější …

-      … pro učitelku v sukni je podstatnější …

-      … základy techniky již známe, efektivnější pro praxi je …

Jste trenéři, praktici. Máte zkušenosti a máte „český důvtip“. A já se s vámi chci již pět úterků bavit o bagru a přihrávce (a řekněme o souvislostech), nikoliv o tom, co by bylo obecně dobré pro českou volejbalovou metodiku. Chápete, co myslím?

Zdeněk Haník, V Nymburce 23.1.2012

---

RSS

bob (26.01.2012 (10:19:47))

kolena před špičky Při nácviku "bagru" používám klíčové slovo "kolena před špičky". Pokud jsou kolena ve svislé rovině před špičkami, zajistí to dostatečně nízký postoj k odehrání celým tělem a brání to zakotvenému postoji na patách bez možnosti rychlé reakce k pohybu.Citace

Dan Merta (26.01.2012 (08:32:43))

Přidám se Souhlasím s Pátkem, učit by se měly techniky, které jsou ve volejbale potřeba (byť jejich využití může být v určitém věku malé), ale je třeba vždy odlišit v jakém případě se taková technika má použít (asi nepůjdu s rukama proti tvrdému servisu!) a dle toho trénovat ;)

Nejsem sice trenérem mládeže, ale měl jsem tu čest nějakou dobu vést směs starších a mladších žaček. Při nácviku/rozvoji bagru se mi osvědčilo:
- použití tyček/ustřižených hadic, které byly drženy v rukou, aby pomáhaly udržovat správnou pozici (viděno na kempu ve FM)
- cvičení:
Dvě hráčky u stěny, jedna cca 3-4m od zdi bez míče, druhá za ní (cca 5m) s míčem. Ta s míčem nahazuje prudce míč do zdi, ta bez pak míč odbíjí bagrem.
Co tu bylo dobré?
- když jich bylo málo hráli jsme to na přesnost přihrávky na basketbalové koše (neskutečně je to bavilo, někdy možná i víc než hra!)
- dalo se to upravit, že míč byl hozen hůř a cílem bylo míč chytit (nácvik pohybu pod míč!)
- cvičení jsem měl upraveno tak, že hráčka bez míče musela mít ruce v určité poloze (snažil jsem se je tím odnaučit mít ruce dopředu spojené)Citace

Patek (25.01.2012 (13:54:22))

Z pohledu hrace Podle mne je uplne jedno jestli je u sebe jen malikova nebo i palcova strana. Dulezite je mit lokty u sebe a na predlokti vytvorit co nejrovnejsi plochu, kam ten balon muze spadnout. At si dotycny spoji ruce jak je to pro nej nejlepsi. Znam skvele prihravace s palci u sebe i od sebe. Stejne jako teorie-jit pri stretu s balonem proti balonu nebo naopak balon jakoby "vcucnout" , tedy ho ztlumit. V praxi je potreba umet obe techniky. Citace

Patek (25.01.2012 (13:53:24))

Z pohledu hrace Podle mne je uplne jedno jestli je u sebe jen malikova nebo i palcova strana. Dulezite je mit lokty u sebe a na predlokti vytvorit co nejrovnejsi plochu, kam ten balon muze spadnout. At si dotycny spoji ruce jak je to pro nej nejlepsi. Znam skvele prihravace s palci u sebe i od sebe. Stejne jako teorie-jit pri stretu s balonem proti balonu nebo naopak balon jakoby "vcucnout" , tedy ho ztlumit. V praxi je potreba umet obe techniky. Citace

Zh (25.01.2012 (08:32:50))

Jsi jediný? Jsi jediný trenér v Čechách? ZdeněkCitace

O. Pastrňák (24.01.2012 (20:20:10))

Bagr nad sebe Plus si ještě přihodím jeden nesouhlas. V metodické řadě pro nácvik bagru (Volejbal 1, Viděno třemi) je poměrně dost cvičení, které využívají pro nácvik bagru odbití bagrem nad sebe. S tím mám problém. Myslím si, že odbití nad sebe navozuje: - pohyb trupu z předklonu do mírného záklonu
- pohyb paží ze správné polohy pro odbití proti balonu
Dobré je odbití nad sebe pro nácvik vysokého postavení rukou, ale obecně bych s těmito cvičeními šetřil a místo nad sebe se snažil cvičení oragnizovat s odbitím před sebe, o zeď atp. Citace

O. Pastrňák (24.01.2012 (20:06:54))

pojďte všichni sborem ... Ramena se tlačí dopředu a hlava se předklání:
Reakce:
- v praxi se mi osvědčilo :-) ramena dopředu a nahoru - když někdo nespojuje ruce dost vysoko od těla nechám ho ukázal dvě krajní polohy spojení rukou - s rameny dolu a s rameny nahoru. Pokud máte jsou ramena nahoře a dopředu je celkově plocha pro obdití vhodnější, lokty jsou víc u sebe.
Malíkové hrany se dotýkají, palcové se vzdalují od sebe
Reakce: Osobně jsem zastáncem "staré školy", tedy malíkové i palcové hrany u sebe. V naprosté většině případů s tím myslím není problém, a toto držení dává začátečníkům větší možnost kontroly souměrnosti držení paží, což je v momentě, kdy jsou palcové hrany od sebe těžko kontrolovatelné.
Souhlasím se "zápěstí se tlačí dolů", i když používám "palce zatlač dolů" ale to je ve výsledku to samé. Citace