Krátká pohádka o mecenášství, všestrannosti a odvaze …

Podrobnosti

Haník,

13. Prosinec 2011

Zobrazeno: 568

„Jak dlouho budeme jednat?“, uvítal mě Jiří Šmejc, když jsem se dostavil na sjednanou schůzku do firmy PPF, a poté, co jsem poprvé tváří v tvář spatřil jeho společníka – nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. „Nevím, kolik času máš, přicházím tě znovu požádat o podporu na projekt „Minivolejbal v barvách“, odvětil jsem tradičnímu účastníkovi míčového sedmiboje osobností, podávaje mu knížku „Hvězdy nepadají z nebe“, která je plná krásných obrázků z minivolejbalu. „Jasně, podpoříme vás jako loni, je to dobrý projekt…, a zapadá do naší koncepce „pomoci potřebným“, zněla jeho suchá odpověď, a já na to: „Tak to tedy naše obchodní jednání brzy skončilo …“. „Alespoň se můžeme pobavit nezávazně“, uzavřel bleskové obchodní jednání člověk, který figuruje na 40. místě žebříčku nejbohatších Čechů.

Jsem od přirozenosti strašně zvědavý, a od určité doby se radši ptám, než odpovídám, a když už jsem se objevil v sídle nejsilnější finanční skupiny v tomto státě, rozhodl jsem se tuto příležitost využít. Nebudu líčit, jak odpověděl Jiří Šmejc na otázku, zda si také nezaloží s Petrem Kellnerem politickou stranu jako Babiš, nehodí se to sem. Přesto doufám, že z tohoto rozhovoru lze zveřejnit to, co je poučné. Než se tak stane, zopakuji potěšitelnou zprávu pro český volejbal, že projekt „Minivolejbal v barvách“ má i v roce 2012 svého hlavního MECENÁŠE. Záměrně nepoužívám sponzora, jelikož se jedná o jednostrannou podporu, nikoliv o dvoustranný byznys, z něhož obě strany něco mají. Řekněme, že z toho má mecenáš dobrý pocit, ale tím to končí. Zajímalo mě, jaký soubor osobnostních vlastností potřebují lidé, aby se staly špičkami největšího finančního giganta. VŠESTRANNOST je ta vlastnost, kterou Jiří Šmejc u sebe pokládá za nejpodstatnější. Připomeňme, že Jiří Šmejc, který narodil se v roce 1971; vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor matematická ekonomie. V roce 1992 začal podnikat a v roce 1993 se stal jednatelem a ředitelem firmy PUPP Consulting s.r.o. V roce 1995 zastával pozici obchodního ředitele společnosti Middle Europe Finance s.r.o., která obchodovala s cennými papíry se zaměřením na akvizice. Do konce roku 2004 byl 34% vlastníkem skupiny TV NOVA. V roce 2004 začal působit ve skupině PPF a v roce 2005 se stal jejím akcionářem. Ve skupině PPF je zodpovědný za řízení aktivit v Rusku.

Ptal jsem se, jakou všestrannost má na mysli. „Znám jazyky, vystudoval jsem MFF, pracoval jsem v různých oborech, jako student jsem vyhrával různé olympiády (mj. chemickou), hraju na housle a umím se postavit ke všem sportům …“, říká a já potvrzuji, že k míčům se umí postavit. Není to supertalent, jako třeba Honza Železný nebo Dominik Hašek, ale v nerozlučné dvojici s Pavlem Zunou si míčový sedmiboj nesmírně užívají. Překvapilo mě, že do výčtu schopností započetl i housle a sport, ale argumentoval, že pohled z více stran člověka povznáší a obohacuje. Druhou vlastnost, kterou sám u sebe vyzdvihl, je ODVAHA ZKOUŠET NETRADIČNÍ POSTUPY. Něco mi to připomíná: vzdělanost, všestrannost a odvaha. Není to náhodou soubor vlastností, který tak trochu chybí českému národu? Či českému sportu nebo konkrétně volejbalu? Samozřejmě nechávám stranou pracovitost, kterou předpokládám jako samozřejmou u člověka, který má za sebou to, co Jíří Šmejc. Ještě jsem se zeptal na Petra Kellnera, je to přeci jenom taková tajemná bytost. Zajímaly jeho mimořádné schopnosti. Jirka nezaváhal a okamžitě vypálil: „jeho největší předností je schopnost bleskurychle vyhodnocovat lidské situace, spory mezi lidmi, zkrátka schopnost vyhodnocovat, ovlivňovat a měnit chování svých podřízených či partnerů. Ještě jsme mluvili o Rusku, o tom, jak si chtěl koupit jeden český hokejový klub, o řízení firmy, režimu práce a o jeho charitativních projektech. Nasával jsem jako houba, je dobré se dovídat …

Odcházel jsem v dobré náladě: nesl jsem příslib financí na minivolejbal, ale hlavně měl jsem dobrý dojem, že chci věřit pohádce o tom, jak přeci jenom všichni v Čechách nekradou, taky je v naší domovině nemálo těch, kteří něco umí …

V Praze 13.12.2011, Zdeněk Haník