Český fotbal, aneb všechno je naruby

Podrobnosti

Pavel Hartman: fotbal,

01. Červenec 2008

Zobrazeno: 1573

Už dlouho si připadám, jako bych nežil kdesi v srdci Evropy, ale u protinožců v Austrálii. Nemohu se zbavit pocitu, že hodně věcí tu je naruby. Český fotbal by na to mohl udělat celou reklamní kampaň. Příklady chrlí na počkání. Už mnoho let. Tak třeba: po vypadnutí českého národního týmu z mistrovství světa 2006 se diskutovalo o tom, zda čeští borci přijeli na šampionát dobře kondičně vyladění. Brücknerova příprava se dávala do kontrastu s německým modelem, v němž za kondiční oblast odpovídali američtí fittness trenéři. Ti si nejdříve „proklepli“ všechny hráče od hlavy až k patě a pak jim ušili kondiční trénink přesně na míru. S fotbalisty pracovali jako s atlety. Individuálně, protože každé tělo je jiné a potřebuje něco jiného, ale také celoročně. Každý fotbalista dostal DVD se speciálním programem, který předložil klubu a když ho klub neakceptoval, musel cvičit sám. Jinak mohl na německý národní dres zapomenout. Co na to trenér Karel Brückner?... (foto: www.kopana.cz)

Už dlouho si připadám, jako bych nežil kdesi v srdci Evropy, ale u protinožců v Austrálii. Nemohu se zbavit pocitu, že hodně věcí tu je naruby. Český fotbal by na to mohl udělat celou reklamní kampaň. Příklady chrlí na počkání. Už mnoho let. Tak třeba: po vypadnutí českého národního týmu z mistrovství světa 2006 se diskutovalo o tom, zda čeští borci přijeli na šampionát dobře kondičně vyladění. Brücknerova příprava se dávala do kontrastu s německým modelem, v němž za kondiční oblast odpovídali američtí fittness trenéři. Ti si nejdříve „proklepli“ všechny hráče od hlavy až k patě a pak jim ušili kondiční trénink přesně na míru. S fotbalisty pracovali jako s atlety. Individuálně, protože každé tělo je jiné a potřebuje něco jiného, ale také celoročně. Každý fotbalista dostal DVD se speciálním programem, který předložil klubu a když ho klub neakceptoval, musel cvičit sám. Jinak mohl na německý národní dres zapomenout. Co na to trenér Karel Brückner? „Kondiční testy jsem už jako klubový trenér házel do koše. Vždycky jsem se řídil svým nosem a intuicí,“ řekl. Kdysi to ještě tímto způsobem šlo, jenže v moderním světě sportu už dávno ne. Na základě pocitů kondici „šlechtit“ nelze. K tomu potřebujete přesná čísla. Brückner tedy, navzdory svým šedinám moudrosti a nezpochybnitelným trenérským úspěchům, vyřknul nesmysl. Prostě úplně převrátil realitu. Prošlo mu to. Vedení českého fotbalu se nad tím vůbec nepozastavilo. Naopak, považovalo to, stejně jako Brückner, za útok proti sobě. O dva roky později se tak celá scéna opakovala. Česká reprezentace jela z evropského šampionátu 2008 domů už po základní skupině, opět se řeč stočila na kondiční připravenost a Brückner se opět čertil, když mu byl předhazován německý příklad. „To jsou bláboly,“ zvolal. Tehdy ještě manažer reprezentace Vlastimil Košťál dodával: „Nezkoušejme se z odborných termínů. Vraťme se k meritu věci.“ Stejný Košťál nedávno prohlásil, že trenér Hřebík příliš hráče svazoval „zónou“. Že špičkový fotbal už drahnou řádku let stojí na principech zónové hry, snad nemá smysl ani připomínat. Čili, opět vyřknutá hloupost na druhou. Místo coby se strhl poprask a český fotbal by se bouřil proti tomu, aby v něm udávaly tón neodborné názory patřící do doby kamenné, Košťál sebevědomě vybírá nového reprezentačního kouče. Tedy muže, jenž by měl z  titulu své funkce udávat českému fotbalu progresivní směr. Konkurz navíc vede tak, že jeho seznam čítal trenéry s diametrálně rozdílným pohledem na fotbal. Kdyby věděl, pro jaký fotbal hledá nejvhodnějšího trenéra, což by měl vědět, rozptyl by nemohl být takový. Inu, všechno je zkrátka naruby. Jako by navždy.

Praha 25.6.2008       Pavel Hartman