Zlatý fond metodiky
pouze pro členy klubu
Charakter.
- Podrobnosti
- Jaroslav Hřebík: fotbal,
- 15. Červen 2009
- Zobrazeno: 1734
Před rokem, konkrétně 24.3.2008, jsem na těchto webových stránkách napsal článek „ Team – building není jen záležitostí trenéra… Dnes jsem si ho znovu přečetl a za obsahem si stále jednoznačně stojím. Jen název bych rád změnil. Dnes bych napsal: 
RSS
canon
Study trendy outfits <a href="http://www.coachhandbagswo rld.com/">cheap coach handbags</a> fashion in school. You may not want to be a designer; however, <a href="http://www.coachhandbagswo rld.com/">spring coach handbags</a> understanding of lady gaga show and how they will react with lighting and skin <a href="http://www.discounts-coachs.com/">new coach purses</a> tones w+ill come in very handy when it comes time to place your very travel wise expensive model while in the catwalk line-up. Find a good green food <a href="http://www.discounts-coachs.com/">discount coach handbags</a> fashion school or try to apprentice with another producer.Citace
FGHFGHGF
elp Audemars Piguet nymph Elizabeth II Cup , Audemars Piguet cede practice blot foreign the <b><a title="knock off Marni Bags bags" href="http://www.onlinereplicaha ndbag.com/category-78-b0.html" target="_blank">knock off Marni Bags bags</a></b> derby stallion of HongKong sway June 8th 2010 and swallow the factor au fait binge <b><a title="replica Marni Bags handbags" href="http://www.onlinereplicaha ndbag.com/category-78-b0.html" target="_blank">replica Marni Bags handbags</a></b> . on the mount some eminent person included horse innkeeper ,reinsman further clashing greatly everyday <b><a title="knockoff Chanel Bags handbags" href="http://www.onlinereplicaha ndbag.com/category-20-b0.html" target="_blank">knockoff Chanel Bags handbags</a></b> mainly . on the various succour mob invite movies misplaced zone end cheap replica watches <b><a title="replica handbags" href="http://www.onlinereplicaha ndbag.com/" target="_blank">replica handbags</a></b> elp Audemars Piguet nymph Elizabeth II Cup , Audemars Piguet cede practice blot foreign the <b><a title="fake watches" href="http://www.watchereplicas.com/" target="_blank">fake watches</a></b> derby stallion of HongKong sway June 8th 2010 and swallow the factor au fait binge <b><a title="Jaeger LeCoultre Master Perpetual Calendar watches" href="http://www.watchereplicas.com/category-224-b0.html" target="_blank">Jaeger LeCoultre Master Perpetual Calendar watches</a></b> . on the mount some eminent person included horse innkeeper ,reinsman further clashing greatly everyday <b><a title="fake watches" href="http://www.watchereplicas.com/" target="_blank">fake watches</a></b> mainly . on the various succour mob invite movies misplaced zone end cheap replica watches <b><a title="cheap watches" href="http://www.watchereplicas.com/" target="_blank">cheap watches</a></b>Citace
mbt shoes
<a href="http://www.mbts.us">mbt shoes</a> is the mbt masai shoes-the physiological mbt footwear.MBT Shoes can make you enjoy a unique <a href="http://www.mbts.us">mbt chapa </a> experience of walking .Citace
mbt
I’ve started to undertand what it means <a href="http://www.mbtinshoes.com">mbt shoes</a>only recently <a href="http://www.flatiron4u.com">chi flat iron</a>but he’s a good boy after all. Keep doing your best <a href="http://www.mbtinshoes.com">mbt shoes</a> guys, Internet is a real blessing .I have bookmarked <a href="http://www.mbtsonline.com">mbt shoes</a>you and will be back soon. How often do you update <a href="http://www.mbtsalestore.com">mbt shoes</a>?Citace
charakter hráče a charakter trenéra
Vážený pane Hřebíku,
vaše příspěvky jsou velmi zajímavé, snad jsem to už zde možná i psal, prostě chci jen na úvod poznamenat, že si vás jako trenéra vážím a vaše úvahy o fotbale si vždy rád poslechnu, aby to nevypadalo, že vás chci nějak znevážit, protože polemika či prostě řečeno diskuse bývá v českém prostředí chápána jako útok. zároveň netuším, jaké jsou vaše současné aktivity, ale něco jsem někde četl a sem tam se člověk něco dovtípí. Nyní tedy můj pel-mel:
Kde hrají nejlepší italští fotbalisté? V Itálii. Kde angličtí? V Anglii. Španělští? Ano, Španělsko . A naši nejlepší hráči? Víme - v zahraničí. Co tím sleduji? Snažím se ukázat, jaký je právě rozdíl mezi třeba anglickým a českým reprezentantem: zatímco Angličan vnímá svou reprezentaci jako další stupínek, na který se v jeho zemi dá vystoupat, Čech hrající v zahraničí chápe reprezentaci jako příležitost zajet se podívat za maminkou, známými, vidět se s kamarády, se kterými působil v klubu, mládežnických reprezentacích atp. Nechci tu rozebírat nějaké politické věci atp., ale všichni víme, že jsme v devadesátých letech vstoupili do éry kapitalismu. Západ tu byl od pradávna vnímán jako svatá země - dnes už snad není, nevím. Udržel se ale jeden fenomén 90. let, který je pro kapitalismus v rozvoji typický: lidé zoufale touží okamžitě zbohatnout, zažít si svých deset minut slávy, vydělat prachy a vymanit se z nejistoty. U fotbalistů tato možnost existuje: existuje šance vymanit se z české šedi, z české ubohé ligy a vrhnout se vstříc např. Itálii, kde všichni z AC Milan nosí saka od Armaniho, kde berou nesmyslné peníze, jezdí ve Ferrari, nechávají si narůst dlouhé vlasy, aby mohli točit reklamy na šampony jako David Ginola atp. Návrat do Čech potažmo do české reprezentace pak - a je to samozřejmě spekulace - nevnímají jako vyšší stupeň, ale jako krok zpět. Zatímco Angličan se dostal dál, protože je v reprezentaci, Čech se podvědomě vrací zpátky, do chudé země, za něčím, co už - bohudík - překonal. Podle mě se nemůžeme moc divit, že Ujfaluši a jemu podobní přijeli na sraz spíše si pokecat o novém mercedesu, o tom, s jakými děvkami se momentálně nechávají fotit do bulváru (zatímco žena se doma stará o děti) či jakou si koupili novou garderóbu. Neznamená to, že bych je pro to nějak nenáviděl, i když mě to mrzí. Spíše to vnímám jako problém společenský, méně už charakterový. Ono totiž když podhoubí pro takové věci vytváří společnost, agenti i reprezentační trenér, a navíc se to okatě projeví třeba u kapitána reprezentace, není se co divit, že se chytí další hráči.
Ale aby to mělo nějakou spojitost a nebudilo dojem, že někomu závidím peníze, pokusím se to propojit. Upřímně řečeno se Léblovi nedivím, že - s tím co jsme už popsali výše - se do reprezentace nehrne nějak namotivovaný. Vždyť co už všechno vyhrál a dokázal? Přijel se do Čech pochlubit svojí dcerkou a zapít to se známými, nebo přijel hlavně reprezentovat? Spojil zábavu s užitečným-povinností? A co z toho by vlastně Lébl označil za povinnost a co za zábavu? Reprezentaci či návštěvu známých?
A nyní se dostávám k jádru pudla. Mám před sebou obraz hráče, ať už hraje jakýkoliv sport, který tento sport (nezáleží na tom, jestli v něm vydělává miliony nebo ne) dělá už ne z nějaké vášně a touhy vítězit, prosadit svojí vizi hry, prosadit se jako jednotlivec i jako součást kolektivu., ale z jakési setrvačnosti. Dosáhl už mnohého, v psychice ho nic netáhne dál, ale ještě nekončí, setkává se s dobrými známými, na hřišti se mu líbí, rád si ještě zasportuje, setká se s kamarády atp. Tento hráč mě trápí, kvůli takovým sport nesleduji.
Proč o tom ale mluvím? Napadlo mě, že podobně jako můžeme vidět takové hráče, můžeme vidět i takové trenéry. Jednoho takového znám. Ve fotbalovém prostředí už lecčehos dosáhl, takže nemá zapotřebí se jen tak s někým zahazovat. Nenechá se urážet něčím, co považuje za špatné, nekonstruktivní, v jeho vidění sportu jako slabší (jistě by se ani k Ujfalušimu nechovali ve Španělsku tak nekonstruktivně jako to zmákl Mokrý u nás - opět: Česko je jaksi pozadu, je vnímáno jako horší, rozvojové), a proto když se mu nelíbilo české sportovní prostředí, stáhl se do ústraní. už neměl potřebu si něco dokazovat?jít proti zdi? chyběla mu ona vášeň?
Po čase to ale tomuto kouči stejně nedalo a vrhl se na mládežnicko u reprezentaci. je to ono? nejde o trochu prapodivnou věc? jednou za čas vidět kluky, kteří podle trenéra v klubech málo trénují, dát jim trochu do těla, o něčem je poučit a vyslat zpět do klubu, aby si po cestě říkali: ten Hřebík se zbláznil. Ach ne, prozradil jsem trenérovo jméno. Tak je to venku. Ptám se: má trenér Hřebík ještě dosti vášnivosti a vrhne se do fotbalu něco dokázat? (ještě bych pochopil třeba každodenní trénink prvoligového dorostu, ale Sisyfos u reprezentace?) Anebo už se chodí na hřiště dívat spíš z nostalgie a pro pobavení jako Lébl?
Trenér Hřebík nemá rád kompromisy. Už někde psal, že když byl poprvé ve Spartě, kompromisy nedělal, když tam byl podruhé, udělal je a bylo to zklamání. Dokládá to na statistice z Ligy mistrů. Už ale neříká, jaká byla jeho statistika na konci sezony ligové (úplného konce se vlastně nedožil). Vyřadil ze sestavy hráče Slončíka a Obajdina, vsadil na jiné, na ty, kteří chtěli pracovat v jeho systému. Neukázalo se ale na konci ligy, že tento systém pracantů funguje - pardoxně - lépe na Real Madrid než třeba na v deseti lidech bránící Opavu? Nebylo proti takovým soupeřům lepší postavit chodící ,,hvězdy"? A zkusil to v některých momentech Hřebík? Myslím, že zkusil, ale jak mu hráči, které nechal celý rok sedět, odpověděli, víme...
zelenka_lukas@c entrum.czCitace
vaše příspěvky jsou velmi zajímavé, snad jsem to už zde možná i psal, prostě chci jen na úvod poznamenat, že si vás jako trenéra vážím a vaše úvahy o fotbale si vždy rád poslechnu, aby to nevypadalo, že vás chci nějak znevážit, protože polemika či prostě řečeno diskuse bývá v českém prostředí chápána jako útok. zároveň netuším, jaké jsou vaše současné aktivity, ale něco jsem někde četl a sem tam se člověk něco dovtípí. Nyní tedy můj pel-mel:
Kde hrají nejlepší italští fotbalisté? V Itálii. Kde angličtí? V Anglii. Španělští? Ano, Španělsko . A naši nejlepší hráči? Víme - v zahraničí. Co tím sleduji? Snažím se ukázat, jaký je právě rozdíl mezi třeba anglickým a českým reprezentantem: zatímco Angličan vnímá svou reprezentaci jako další stupínek, na který se v jeho zemi dá vystoupat, Čech hrající v zahraničí chápe reprezentaci jako příležitost zajet se podívat za maminkou, známými, vidět se s kamarády, se kterými působil v klubu, mládežnických reprezentacích atp. Nechci tu rozebírat nějaké politické věci atp., ale všichni víme, že jsme v devadesátých letech vstoupili do éry kapitalismu. Západ tu byl od pradávna vnímán jako svatá země - dnes už snad není, nevím. Udržel se ale jeden fenomén 90. let, který je pro kapitalismus v rozvoji typický: lidé zoufale touží okamžitě zbohatnout, zažít si svých deset minut slávy, vydělat prachy a vymanit se z nejistoty. U fotbalistů tato možnost existuje: existuje šance vymanit se z české šedi, z české ubohé ligy a vrhnout se vstříc např. Itálii, kde všichni z AC Milan nosí saka od Armaniho, kde berou nesmyslné peníze, jezdí ve Ferrari, nechávají si narůst dlouhé vlasy, aby mohli točit reklamy na šampony jako David Ginola atp. Návrat do Čech potažmo do české reprezentace pak - a je to samozřejmě spekulace - nevnímají jako vyšší stupeň, ale jako krok zpět. Zatímco Angličan se dostal dál, protože je v reprezentaci, Čech se podvědomě vrací zpátky, do chudé země, za něčím, co už - bohudík - překonal. Podle mě se nemůžeme moc divit, že Ujfaluši a jemu podobní přijeli na sraz spíše si pokecat o novém mercedesu, o tom, s jakými děvkami se momentálně nechávají fotit do bulváru (zatímco žena se doma stará o děti) či jakou si koupili novou garderóbu. Neznamená to, že bych je pro to nějak nenáviděl, i když mě to mrzí. Spíše to vnímám jako problém společenský, méně už charakterový. Ono totiž když podhoubí pro takové věci vytváří společnost, agenti i reprezentační trenér, a navíc se to okatě projeví třeba u kapitána reprezentace, není se co divit, že se chytí další hráči.
Ale aby to mělo nějakou spojitost a nebudilo dojem, že někomu závidím peníze, pokusím se to propojit. Upřímně řečeno se Léblovi nedivím, že - s tím co jsme už popsali výše - se do reprezentace nehrne nějak namotivovaný. Vždyť co už všechno vyhrál a dokázal? Přijel se do Čech pochlubit svojí dcerkou a zapít to se známými, nebo přijel hlavně reprezentovat? Spojil zábavu s užitečným-povinností? A co z toho by vlastně Lébl označil za povinnost a co za zábavu? Reprezentaci či návštěvu známých?
A nyní se dostávám k jádru pudla. Mám před sebou obraz hráče, ať už hraje jakýkoliv sport, který tento sport (nezáleží na tom, jestli v něm vydělává miliony nebo ne) dělá už ne z nějaké vášně a touhy vítězit, prosadit svojí vizi hry, prosadit se jako jednotlivec i jako součást kolektivu., ale z jakési setrvačnosti. Dosáhl už mnohého, v psychice ho nic netáhne dál, ale ještě nekončí, setkává se s dobrými známými, na hřišti se mu líbí, rád si ještě zasportuje, setká se s kamarády atp. Tento hráč mě trápí, kvůli takovým sport nesleduji.
Proč o tom ale mluvím? Napadlo mě, že podobně jako můžeme vidět takové hráče, můžeme vidět i takové trenéry. Jednoho takového znám. Ve fotbalovém prostředí už lecčehos dosáhl, takže nemá zapotřebí se jen tak s někým zahazovat. Nenechá se urážet něčím, co považuje za špatné, nekonstruktivní, v jeho vidění sportu jako slabší (jistě by se ani k Ujfalušimu nechovali ve Španělsku tak nekonstruktivně jako to zmákl Mokrý u nás - opět: Česko je jaksi pozadu, je vnímáno jako horší, rozvojové), a proto když se mu nelíbilo české sportovní prostředí, stáhl se do ústraní. už neměl potřebu si něco dokazovat?jít proti zdi? chyběla mu ona vášeň?
Po čase to ale tomuto kouči stejně nedalo a vrhl se na mládežnicko u reprezentaci. je to ono? nejde o trochu prapodivnou věc? jednou za čas vidět kluky, kteří podle trenéra v klubech málo trénují, dát jim trochu do těla, o něčem je poučit a vyslat zpět do klubu, aby si po cestě říkali: ten Hřebík se zbláznil. Ach ne, prozradil jsem trenérovo jméno. Tak je to venku. Ptám se: má trenér Hřebík ještě dosti vášnivosti a vrhne se do fotbalu něco dokázat? (ještě bych pochopil třeba každodenní trénink prvoligového dorostu, ale Sisyfos u reprezentace?) Anebo už se chodí na hřiště dívat spíš z nostalgie a pro pobavení jako Lébl?
Trenér Hřebík nemá rád kompromisy. Už někde psal, že když byl poprvé ve Spartě, kompromisy nedělal, když tam byl podruhé, udělal je a bylo to zklamání. Dokládá to na statistice z Ligy mistrů. Už ale neříká, jaká byla jeho statistika na konci sezony ligové (úplného konce se vlastně nedožil). Vyřadil ze sestavy hráče Slončíka a Obajdina, vsadil na jiné, na ty, kteří chtěli pracovat v jeho systému. Neukázalo se ale na konci ligy, že tento systém pracantů funguje - pardoxně - lépe na Real Madrid než třeba na v deseti lidech bránící Opavu? Nebylo proti takovým soupeřům lepší postavit chodící ,,hvězdy"? A zkusil to v některých momentech Hřebík? Myslím, že zkusil, ale jak mu hráči, které nechal celý rok sedět, odpověděli, víme...
zelenka_lukas@c entrum.czCitace
Rád bych
Nezlobte se, ale nějak mi to nedá... Kdyby mě někdo pozval do repre, tak ani na chvílu nezaváhám!Zdar Zdar ZdarCitace
Pozvánka !!!
Vážený pane Hřebíku, protože jste dobrý člověk dovoluji si Vás pozvat na FESTIVAL FOTBALOVÉHO SRDCE 2009, 27.-28.června Moravská Třebová. Veškeré informace na www.qantocup.cz.Citace
reprezentace
Zajímavý příspěvek. V tomto případě nesouhlasím s p. Dubšem a tvrdím, že vztah k dospělé reprezentaci vzniká jenom a zásadně v kadetské a juniorské reprezentaci. Pokud hráči zažijou už v tomto věku (14 - 17 let ) nějakou švindlovi nu ze strany trenérů tak už nikdy nebude jejich vztah v dospělé repr. příkladný. Je to to samé jako ve škole. Rodič dítě může řádně a slušně vychovat, ale to nadšení k určitému předmětu, to může vybudovat jenom vynikající učitel. Takže platí ti nejlepší trenéři k mládeži.Citace
hodnotový žebříček
Jardo,je to hodnotách v životě.Pro někoho je to srdeční záležitost ,totiž reprezentace, a pro někoho jen žebříček pro posun do dalšího patra.a ze své zkušenosti musím říct že někdy je to tuze smutná diskuze.správně napověděl článek výše,ale začít se musí od výchovy v rodinách,tam se získávají pojmy o hodnotách a o vztahu ke své zemi.Trenér tomu pak v telecích letech může dál pomoci.Citace
Děkuji
Děkuji Radkovi za tento příspěvek, jelikož je pozitivní a obrací se apelem dopředu. A pozdrav Ervěnic. ZHCitace
úvaha
Dobrý den,
domnívám se, že se poslední dobou začíná objevovat v reprezentačních výběrech, a je jedno jakého sportu, společný jmenovatel pro neúspěch, a to neochota většiny reprezentantů hrajících v zahraničí, odevzdat max. výkon ve prospěch úspěchu družstva.To se netýká posledního vystoupení volejbalového nároďáku, tam se mi práce všech hráčů pro kolektiv moc zamlouvala. Ve svých družstvech jsem po hráčích nikdy nechtěl, aby byli kamarádi, aby spolu trávili volný čas, aby měli společné koníčky mimo volejbal, protože mi to přijde pro práci na hřišti nepodstatné. Ale naši reprezentanti se na soustředění národních týmu těší, protože tam je "dobrá" parta. Nejsem psycholog a hráčům do hlav nevidím, ale přijde mi, že se primárně těší na pohodičku, že si popovídají česky, bude legrace, atd. a až potom přijde na řadu úspěch. Všichni víme, že s takovým přístupem by ve svých oddílech jen těžko obstáli. Ale jak to, že se to děje v nároďáku? Domnívám se, že jednou z příčin je fakt, že hráči vědí, že se vracejí z profesionálního prostředí do amatérského. Oni si totiž pamatují, že v českých oddílech se na životosprávu až tak moc nehraje, že už v kadetských letech je běžné, že se po extralize jde na pivko a nějaká ta cigaretka ještě nikoho nezabila. Oni si pamatují, že už jako kadetští reprezentanti po náročné několikafázové přípravě šli tužit partu na diskotéku i s trenéry. A proto jim přijde divné, že najednou už by do té hospody chodit neměli. Jsou na vině jenom hráči? Já si myslím, že problém je především v nás, trenérech. Pojďme je už od žáčků učit, že vrcholový sport je především řehole, odříkání. Že nejprve tomu sportu musí odevzdat sebe sama, aby za to byli sportem odměněni. Učme je už na začátku, že pokud mají sen stát se profesionálním sportovce, tak ten sport nemohou dělat pro žízeň. Vždyť děti se kterými pracujeme, jsou na začátku nepopsanými čistými listy a je naší velkou odpovědností jak je popíšeme. Já tuhle snahu mám a na své hráče jsem byl vždy nekompromisní jak na hřišti, v přípravě, tak i v oblasti životosprávy, ale bohužel, z těch nejšikovnějších, kteří se šli "učit" velkému volejbalu se postupně stali kuřáci a znají všechny hospody v Liberci, Praze i na Kladně. A tak apeluji na nás na trenéry: JEN PROFÍK, DOKÁŽE UDĚLAT Z KLUKA PROFÍKA.Citace
domnívám se, že se poslední dobou začíná objevovat v reprezentačních výběrech, a je jedno jakého sportu, společný jmenovatel pro neúspěch, a to neochota většiny reprezentantů hrajících v zahraničí, odevzdat max. výkon ve prospěch úspěchu družstva.To se netýká posledního vystoupení volejbalového nároďáku, tam se mi práce všech hráčů pro kolektiv moc zamlouvala. Ve svých družstvech jsem po hráčích nikdy nechtěl, aby byli kamarádi, aby spolu trávili volný čas, aby měli společné koníčky mimo volejbal, protože mi to přijde pro práci na hřišti nepodstatné. Ale naši reprezentanti se na soustředění národních týmu těší, protože tam je "dobrá" parta. Nejsem psycholog a hráčům do hlav nevidím, ale přijde mi, že se primárně těší na pohodičku, že si popovídají česky, bude legrace, atd. a až potom přijde na řadu úspěch. Všichni víme, že s takovým přístupem by ve svých oddílech jen těžko obstáli. Ale jak to, že se to děje v nároďáku? Domnívám se, že jednou z příčin je fakt, že hráči vědí, že se vracejí z profesionálního prostředí do amatérského. Oni si totiž pamatují, že v českých oddílech se na životosprávu až tak moc nehraje, že už v kadetských letech je běžné, že se po extralize jde na pivko a nějaká ta cigaretka ještě nikoho nezabila. Oni si pamatují, že už jako kadetští reprezentanti po náročné několikafázové přípravě šli tužit partu na diskotéku i s trenéry. A proto jim přijde divné, že najednou už by do té hospody chodit neměli. Jsou na vině jenom hráči? Já si myslím, že problém je především v nás, trenérech. Pojďme je už od žáčků učit, že vrcholový sport je především řehole, odříkání. Že nejprve tomu sportu musí odevzdat sebe sama, aby za to byli sportem odměněni. Učme je už na začátku, že pokud mají sen stát se profesionálním sportovce, tak ten sport nemohou dělat pro žízeň. Vždyť děti se kterými pracujeme, jsou na začátku nepopsanými čistými listy a je naší velkou odpovědností jak je popíšeme. Já tuhle snahu mám a na své hráče jsem byl vždy nekompromisní jak na hřišti, v přípravě, tak i v oblasti životosprávy, ale bohužel, z těch nejšikovnějších, kteří se šli "učit" velkému volejbalu se postupně stali kuřáci a znají všechny hospody v Liberci, Praze i na Kladně. A tak apeluji na nás na trenéry: JEN PROFÍK, DOKÁŽE UDĚLAT Z KLUKA PROFÍKA.Citace
Servisní organizace: VCM Brno, Botanická 70, 602 00 Brno, mobilní tel.: 608 121 214, e-mail: info@vcmbrno.cz
OLC Systems, s. r. o. - tvorba www stránek
autor článků:
Luboš Bednář
- Zpravodajství ze soutěží
- Naši hráči v zahraničí
- Glosování událostí
autor článků:
Zdeněk Haník
- Trenérské tipy
- Aktuality z vrcholného volejbalu
- Reakce
- Trendy světového volejbalu
autoři článků:
Jiří Zach, Petr Juda, Radek Krpač
- Trenérské tipy
- Lékařské aspekty volejbalu
- Tipy pro kondiční trénink
- Překlady ze zahraniční literatury
- Mentální trénink
autoři článků:
Pavel Plzák, Jaroslav Matěj,
Radek Častulík, Aleš Novák
autor článků:
Jakub Novotný
- Volejbal očima hráče
- Hráčské zkušenosti
- Zajímavosti ze zahraničních lig
SO - Víkendová příloha
Zdeněk Merta
Jan Jiráň
Jiří Lípa
Ivo Dubš
Michal Palinek
Jiří Novák
Jaroslav Hřebík
Jaromír Bosák
Pavel Hartman
Jaromír Votík
Luděk Procházka
NE - Diskusní fórum
Přemysl Kubala
Zdeněk Haník
Michal Němec